duben 2014

Dubaj. Dubaj jsme v rychlosti shlédli na cestě do a z Bangkoku. Letenky od Emirates Airlines vycházely do Jihovýchodní Asie nejlépe, avšak byly s dlouhým čekáním, nicméně jsme si z nevýhody udělali výhodu, a rozhodli se dva půldny plně strávit ve městě vybudovaném za ropné peníze v prachu pouště. Obzvláště když byla koncem března pro našince do SAE (Spojených arabských emirátů) zrušena víza. A Dubaj rozhodně stojí za poznání, je to jiný svět, vše tam!

- - -

Přilétáme těsně před půlnocí, než se vymotáme z terminálu, metro již nejezdí, tak do hotelu nedaleko letiště taxíkem. Hotel čtyřhvězdičkový, výhodně rezervovaný přes booking.com, jen se svalit do postele na překlimatizovaném pokoji.

Před svítáním nás budí hlahol z mešity, a později, když otevřeme oči, se za mešitou v oparu v dáli tyčí Burj Khalifa. Tam dnes míříme. Nesměňujeme místní peníze, lístky na mhd kupujeme kartou, a do luxusního metra. Na ulicích vládne vedro, metro je však klimatizované. V centru jede pod zemí, záhy ale vyjede na povrch a paraelně s pobřežím projíždí novými finančními čtvrtěmi z mrakodrapů, a rostoucích mrakodrapů. Na stanici Dubai Mall je to pěkná štreka, tam vystupujeme a suneme se klimatizovaným nadzemním tunelem po pojízdných chodnících do největšího obchodního centra na světě stejného názvu jako stanice. Je to taky pěkně daleko. A kus cesty je to ještě obchoďákem než se promotáme k návštěvnickému vstupu do nejvyšší budovy světa.

Vstup na vyhlídku "At the Top" Burj Khalifa jsme měli objednán dlouho dopředu na 10:00. Rezervace předem je nutná, zájem je veliký, např. dnes už bylo na celý den vyzamluveno. Cena 130 AED na osobu, rezervaci proměňujeme za lístky, a řadíme se do fronty na nejrychlejší výtah světa. I tak to trvá několik várek, než se na nás dostane, čekání krátí promítáním různých "nej" stavby. Za 60s nás výtah vyveze do 452m, což znamená 124. patro. K vrcholu 828m je to ještě pořádný kus, i tak jsme ale výrazně výš než všechny okolní mrakodrapy. Výhled je trochu přes opar, ale to napraví dalekohledy, které mimo současného pohledu zobrazují i rozhled za jasného počasí, noční pohled nebo pohled před pár lety, kdy zde bylo… Nic, jen poušť. Pod námi jsou nyní svěže zelené parky s jezery a bazény, resorty, mnohaproudé silnice s metrem a mimoúrovňovými křižovatkami, les nových mrakodrapů. K moři je daleko, Palm Islands (uměle vytvořené ostrovy ve tvaru palmy) takřka neviditelné, Burj Al Arab stěží rozeznatelný v mlžném oparu. V 452m se dá celý obvod věže obejít a je jedna otevřená terasa, venku je ukrutné vedro, ale vynechaná okna, takže se dá fotit i mimo sklo. Pohled z vrchu je zážitek.  

Doporučovaná hodina na vykoukání se stačí, obcházíme několikrát, ale lze strávit libovolně dlouhý čas. Sjíždíme dolu a v obrovském shopping mallu plném lidí se jdeme podívat na akvárium, jedno z největších na světě, je přes několik pater, s obrovskou přední prosklenou stěnou z akrylu, uvnitř se prohání mnoho velkých ryb, i žraloci, manty, atp. Kupujeme masem plněná arabská pečiva a jdeme si je sníst ven do perfektně upraveného a udržovaného parku pod mrakodrap. Budova je na svoji neskutečnou výšku elegantní, jednoduchá, okolní nesčetné mrakodrapy převyšuje nejen svou velikostí, ale i ladností a harmonií.

Metrem se vracíme do centra, vystupujeme ve starém městě na stanici Al Ras. Úzké starobylé uličky, místy zastřešené, zde tvoří trhy, zejména světový se zlatem (Gold souk). Ten pak přechází v koření a další zboží. Procházíme trhy a docházíme k zátoce Creek, kterou křižují výletní lodě. Nám čas ale po poledni vypršel, nasedáme na metro a svištíme na letiště, odkud nás čeká druhá půlka letu do Bangkoku.

- - -

Podruhé se v Dubaji ocitáme za dva a půl týdne, přilétáme v jednu odpoledne. Už se vyznáme, míříme přímo na metro, zakoupit lístky a jedeme daleko daleko na západ do čtvrti Marina. Jedná se o novou luxusní čtvrť mrakodrapů u uměle zbudovaných vodních ploch a parků, je ale velmi rozlehlá, a všude jsou jen mnohaproudé silnice, konstelace pro pěšáka nevlídná. Hned se tedy vracíme metrem na stanici Mall of the Emirates, a vplouváme do stejnojmenného dalšího megaobrovského obchodního centra.
 

Nejdříve si v Carrefouru kupujeme oběd, mají tam i báječný pult s váženým kořením, které také bereme. Ale hlavně míříme se podívat na umělou sjezdovku Ski Dubai. Všude prodávají plyšové velbloudy, venku je hic, a najednou v jednom koutu obchoďáku choděj lidi v zimním oblečení a prodávají se plyšoví tučňáci. A za sklem je sněhový svah, sedačková lanovka a Arabové jezdí na lyžích. Neuvěřitelné, u vstupu půjčovna lyží a zimního vybavení, okolo spousta obchodů, někteří lidé mají výbavu svoji, jiní si ji půjčují, v hábitech stojí fronty, a pak v lyžařských kombinézách brousí svah. Nadšeně tam chodí plno lidí, hlavně mladí, různé školy, atp., o lyžování je upřímný zájem.

Venku si dáváme náš nakoupený oběd, housky se sýrem. Pak míříme k moři, u něj je na úrovni této stanice Burj Al Arab, veleznámý hotel ve tvaru plachetnice, neoficiálně označován jako sedmihvězdičkový. K moři je to sice "nadohled", ale ve skutečnosti takřka 3km, vzdálenosti jsou zde obrovské. Hned za schody z metra končí široký chodník a vine se jen úzký, okolo mocně zavlažovaných anglických trávníků a kapacitní silnice. U hlavního vstupu, resp. vjezdu, do hotelu nejsou moc nakloněni nějakým čumilům, musí se ještě obejít sousední akvacentrum a hotel na pláž Jumeirah. Tamodtud je na hotel dobře a v klidu vidět, a na hojně navštěvované pláži se dá i vykoupat. K dispozici jsou komfortní sprchy a převlékárny, moře je ale dosti mělké. Slunce zapadá.  

Nechce se nám pěšky zpět na metro, tak zkoušíme místní autobus, jede přímo až do centra, přes hodinu jízdy. Nějak se nám ale nepodařilo správně přiložit lístek ke čtečce, a co čert nechtěl, ke konci jízdy revizor. Hned nás lapí a označuje za černé pasažéry, obviňuje ze záměrného podvodu, řve na celej vůz, a hrozí pokutou 200AED a policií. Tvaříme se maximálně natvrdle a zároveň vstřícně, což nakonec zabírá, jen vysvětluje, že pro označení lístku to chce více trpělivosti, a nechá nás jet dále bez sankcí. Ale opotili jsme se.

Opět do historického jádra Dubaje na Gold souk, tam už jsme za tmy. Na trzích nás zase nepřetržitě nahánějí s nabídkami zlata a falešných kabelek, hodinek a dalšího, nás zajímá spíše trh s kořením. Procházíme uličky starého středu křížem krážem, dále jsou trhy s oblečením, dáváme si kebab. Pak už popojet k hotelu, je 10, a my máme ještě o 3h delší den. Sprcha a spát.

Následující den odlétáme hned ráno. Je pátek, kdy provoz metra začíná až po poledni, tak musíme taxíkem, je to kousek, za 20AED. Na letišti si jdeme na přepážku H v odletovém patře pro vouchery na jídlo (k nejlevnějšímu tarifu není nárok i na hotel, ten jsme museli zatáhnout ze svého), právo na ně mají všichni čekající více než 4h, ale zdá se, že to moc nekontrolují. Ve vybraných občerstveních je k dispozici na vouchery základní jídlo, dáváme si snídani v arabské jídelně, a už se chystáme do letadla do Prahy.
 

- - -

Kambodža, Thajsko 2014 viz.