FLAEMING SKATE, INLAJNISTŮ RÁJ

Zvoní telefon, volá Ondra: "Vole, jezdíš na in-linech? Jedem na víkend k Berlínu na nejlepší bruslařský tratě Evropy, celkem asi 200km, asfalt hladkej, že se mu říká černý sklo, atp., prostě bomba, nechceš jet taky?" - "Eééé, na bruslích jsem nikdy nestál, ale už to chci dlouho zkusit, tak jo." - "Super, v pátek za 14 dní odjíždíme, čus," pokládá telefon a já se začínám těšit a přemýšlet, jak a jestli to zvládnu.

 

         

 

První krok byla hodinová zkušební jízda na Ladronce, kde je okruh a brusle lze vypůjčit. Na ledních trochu bruslit umím, tak jsem i jakž takž kroužil na in-linech. Druhý krok byla hodinová projížďka podél Vltavy z Podolí do Modřan na vypůjčených bruslích od Ondry. Dost mi svíraly nohy a jsou pekelně rychlé, navíc bez brzdičky, takže to bylo dost drama, když zastavování a brzdění je velký kámen úrazu, ale dalo se. To už byla středa před odjezdem, zkoušky vyčerpány a rozhodnuto, že pojedu. Na těchto Ondrových starých bruslích.
Díky chladnému zářijovému počasí se odjezd posunul až na sobotní ráno, mohl jsem tedy ještě stihnout bratrovu oslavu třicetin a v 6 ráno se společensky unaven dostavit k autu. Postupně se nabíráme - řidič a šéf Ondra, Pájič s Pájou, Jája a já, u Tesca bereme benzín a nakupujeme jídlo (bohužel převážně jen pití), a pak už konečně opouštíme Prahu směrem na sever. Dálnice je ještě místy přerušovaná, ale jede se rychle, okolo Drážďan a na Berlín. Chvíli pospávám, to už sjíždíme z dálnice a přes Luckau a Dahme jedeme směr Juterbog, krajina je rovinatá, přímé úseky kvalitních silnic a větrné elektrárny všude.

Jedeme do vesničky Oehna, kde má být kemp. V Luckau jsme se na informacích stavili pro mapku Flaeming skate oblasti, tak jedeme na jisto. V kempu je aut, že jdou spočítat na prstech jedné ruky, však už je sezóna dávno v háji, převážně jsou to Češi. Tento kemp (www.flaeming-camping-oehna.de) je ideální výchozí bod pro tratě RK4 a RK6, resp., RK1, leží na klidném místě kus za vesnicí, je tam plno stanovacích míst, také chatičky, sprcha za jedno ojro, luxusní záchody, v těsné návaznosti koupaliště a pokud se chce,

         

ráno dovezou čerstvé pečivo. My platíme jednu noc, se vším všudy to vychází 8E na jednoho, přezouváme se do bruslí a hned vyrážíme na trať, která vede takřka kempem, je to jižní část RK4. Raději nasazuji i chrániče na zápěstí a helmu.

Třímetrová asfaltka vede mezi poli, z počátku jsem trochu nejistej a kopec ke křižovatce čtyřky a šestky sjíždím víc než opatrně. Vydáváme se po okruhu RK6 proti směru hodinových ručiček, čeká nás 48,62km + 2krát cca 2km z a do kempu. Jede se mírně do kopce, mezi poli, nikde nikdo, je chladno, ale slunko občas mraky probleskne. Pod černým sklem jsem si představoval něco jinšího, ale i tak je asfalt neobyčejně hladkej a jede se dobře. Boty mě trochu tlačej a divně svíraj a jedu pomaleji než ostatní, ale v pohodě. Před Wiepersdorfem se několik kilometrů jede krásným lesem, kvalitní široká asfaltka jím prochází naprosto přímo, neuvěřitelné!

Přichází čas na svačinku, ve Wiepersdorfu si na zahrádce dáváme pivo a sundáváme brusle z bolavých noh. Je ale chladno, na dlouhé vysedávání to není, po dopití záhy pokračujeme dál. V Hohenseefeldu se trať lomí na sever, do polí mezi větrné elektrárny, míjíme několik rastplatzů. V této oblasti fouká od severu, jízda proti větru je dosti namáhavá, tento úsek moc neutíká a cesta je ještě daleká. Ve Wahlsdorfu se trať konečně lomí zpět na západ, resp. se odpojuje od RK1. Je to tady zatím nejnovější část otevřená v červnu 2008, asfalt zde je naprosto luxusní, trať báječná vede dlouhé kilometry mimo vesnice a daleko od silniček, fakt komfort a nevídaná věc. Jede se o něco radostněji, tak rychle dokud jsme opět při plné chuti

         

projíždíme Schlenzer a až ve Fröhdenu začínáme koukat po hospůdce na jídlo. Cestou byl celkem delší sjezd, jinak je krajina většinou rovinatá.
Nikde žádná občerstvovna není, tak jedem dále, to už spolu s okruhem RK4, všude okolo je opět plno větrných elektráren. V Hohengörsdorfu také není žadná hospůdka, i když zajíždíme z cesty hluboko do vsi, tak musíme ještě dál. To už toho mám dost, mám hlad a chuť na něco, a do Bochowa dojíždím už dosti rozladěn. Naštěstí tam hospoda je, vypadá trochu nevlídně a ve velkém sále se něco slaví (vypadá to na stříbrnou svatbu místních manželů) tak si nás moc nevšímají. Po nepochopené komunikaci (němčina není naše silná stránka) dostáváme "červené" pivo, což je pivo s čímsi a malinovým sirupem podávané v baňaté skleničce na nožičce a s brčkem, sladké je to jako cuc, a to jsme chtěli kvasnicové! Druhé pivo si už dáváme normální a k tomu jediné jídlo, co nám nabízejí - wurst s chlebem. No nic moc, ale aspoň trochu jsme žaludky zaplácli. Ke křižovatce, kde se zas tratě rozpojují, je to již kousek, kopec směr kemp Oehna se už rýsuje na pozadí krvavého západu slunce, a to je pro dnešek vše. Nakonec to uteklo vcelku rychle a snadno a i bez schopnosti brzdit jsem to přežil. Stmívá se, převlékáme se do teplého, vaříme polívku, hltáme housky a popíjíme Kozlíky a jiné tekutiny. Je značná zima, ale veselá zábava plyne až do pozdních hodin, kdy nohy jsou dosti cítit (únavou, ne potem!).

 

         


Flaeming skate (
www.flaeming-skate.de) je dle zkušených nejkvalitnější areál pro inlajny v Evropě, jakási Mekka in-linistů. "Někde jinde je možná krásnější krajina, ale pokud danou oblast hodnotíme komplexně, zahrneme do hodnocení kvalitu povrchu, šířku a délku tras, systém značení, existence informací na internetu, mapy, zázemí z hlediska ubytování, občerstvení, informačních tabulí na trase, ale třeba i možnost koupání, potom Flaeming skate jednoznačně vyhrává," píše Libor Hnyk na www.ladronka.cz/ flaeming_skate.html.
Vskutku, krajina je k bruslení doslova předurčena, je velice mírně zvlněná a umožňuje tak vést stezku v dlouhých rovných úsecích. Nachází se zde bezmála 200km vynikajících asfaltových stezek oddělených od městského či automobilového ruchu, poměrně nedávno vybudovaných. Mají většinou šířku okolo tří metrů a povrch vskutku perfektní (zrnění 0,5 cm), pouze výjimečně kořeny stromů narušují původně vynikající asfalt. Do stezky nezasahují žádné větve stromů a s malými množstvími ostatních bruslařů, cyklistů či chodců se dá na slušné šíři pohodlně vyhnout.
Celkem si lze zatím vybrat ze šesti okruhů značených RK1 až RK6, RK1 je "královský" o délce neuvěřitelných 92 kilometrů a tvoří jakési ohraničení celé oblasti, RK4-6 jsou cca 50tikilometrové "maratonské tratě" , v severní části jsou pak krátké RK2 a RK3 okolo 12ti km pro začátečníky a v návaznosti na největší města. Na pojmenované okruhy navazují i další tratě, dvoumetrové stezky, cyklostezky, atp. Stav tratí ve Flaemingu se ale rychle mění, neustále se staví nové stezky, a tak přibývají možnosti. Stezky vedou poli, pastvinami a lesy, většinou zcela volně, zemědělské vesničky objíždí po krajích.

         

Trasy jsou dobře značeny, pravidelně jsou umístěny kilometrovníky, na křižovatkách jsou mapy a ukazatele, prudší sjezdy, křížení se silnicemi a křižovatky jsou značeny vždy s dostatečným předstihem. Podél cest je i plno odpočívadel s lavičkami nebo pěknými přístřešky, vše vyznačené v mapách. Prospekty s mapkami, popisky a podrobnými informacemi jsou k dostání zdarma v ubytovacích zařízeních, hospodách a u některých tabulí s mapami. V oblasti je několik historických větrných mlýnů a bezpočet větrných elektráren a také historická města Luckenwalde, Jüterbog a Dahme. V okolí stezky se nachází několik zajímavých míst ke koupání a v Juterbogu je Skate Aréna, kde je k dispozici 200metrový ovál či hřiště pro in-line hokej. K dispozici jsou dva kempy a řada penziónů a hotelů, z nichž některé jsou umístěny přímo u stezky. Zázemí je ve vesničkách, kterými tratě prochází, včetně půjčoven, hospůdek a stánků s občerstvením, ty však ne všude a ne vždy (obzvláště o víkendu) jsou otevřeny, tak je vhodné mít trochu tekutin i jídla s sebou.

Oblast se nachází asi 80km jižně od Berlína, z Prahy je to cca 320km, z obou hlavních měst se tam dá snadno dojet i vlakem. Cestu do Flaemingu lze spojit s návštěvou Berlína, Postdami, Drážďan nebo Tropického ostrova (největší krytý evropský aquapark o rozloze 66 000 m2 postavený v bývalém leteckém hangáru, interiér je vytvořen ve východoasijském stylu pro zábavu, koupání a odpočinek). Obdobná inlineová oblast jako Flaeming skate jsou Lužická jezera (Partwitzer See, Geierswalder See, Sedlitzer See, Altdöberner See, Senftenberger See...) o něco blíže k Drážďanům, jedná se o rekultivované hnědouhelné doly, dnes zatápěné, vznikají tak jezera a v jejich okolí postupně obdobná rekreační oblast, částečně již hotová.

 

         
 

Vstáváme po osmé. Svítí sluníčko a je naprosto jasno. Bohužel jsme podcenili jídlo a na dnešní den nic nenakoupili, tak balíme a odjíždíme z kempu do Juterbogu, stejně se kemp musí do určité hodiny opustit. V Juterborgu naštěstí brzy nacházíme otevřenou pekárnu a na starém náměstí snídáme, město je to pěkné s historickým centrem, v neděli po ránu ale dosti ospalé. Po snídani a procházce po městě popojíždíme ještě k Skate Areně, kde nastupujeme na okruh RK4 - 43,02km, který jsme chtěli stejně jet z kempu, vyrážíme po směru hodinových ručiček.
Nohy jsou z bot dosti otlačené a moc se nám nechce, ale po chvíli jízdy to přestáváme vnímat. Asfalt je kus zvlněný kořeny stromů, po čemž následuje prudký výjezd do Werderu, pak už je ale opět parádní rovinná trasa nádhernými lesy a kilometry snadno ubíhají. Do Markendorfu dojíždíme s chutí na něco dobrého a zrovna je u cesty otevřený (kupodivu i v neděli) stánek. Dáváme si piva a na zmínku o šnapsu s úsměvem reaguje otylý prodavač nabídkou jakési lahvinky 0,1l za směšnou cenu. Jednu pijem, chutná to jak alpa ;-)
Po chvíli vesele pokračujeme na Fröhden, kde se napojujeme na trasu, kterou známe již ze včera. Po polích se mezi elektrárnami ženou černé mraky, jak pravila předpověď, a za chvíli nás chytá déšť. Zrovna se není kde skrýt tak za průtrže jedeme okolo Hohengörsdorfu, od koleček lítá voda, ale jet se ještě jakž takž dá, byť to chce opatrně a během chvilky jsme zcela mokří. Naštěstí to byla jen rychlá přeháňka, asfalt je místy mokrý, ale opět svítí sluníčko a vše osychá - povrch i my.

         

Shltli jsme chleba, ale už koukáme po něčem pořádném k obědu, odbočujeme na RK4, svištíme kolem našeho kempu a přes vesničku Oehna. Dělá se zas pěkně, po příjemném asfaltu frčíme krásným lesem, na jehož konci využíváme ke krátkému odpočinku moderní dřevěný přístřešek, kterých je tu plno. Mezi poli pokračujeme dál, na začátku Dennewitzu je historický větrný mlýn a v centru hospůdka. Sedáme si venku, byť je dost chladno a vypadá každou chvíli na další dešťovou přepršku, ale Schnitzel mit Pommes a pivo si nakonec vychutnáváme v klidu, neboť dobré počasí trvá, mňam.
Prudký podjezd železniční trati na kraji vsi mě trochu zaskočil, naštěstí je podél zábradlí, kterého se dá držet. Jsem již o dost jistější, ale brzdění stále neovládám. Následuje ostrý výjezd, a pak již rovina či spíše mírně z kopce pár kilometrů lesem a potom už předměstím Juterbogu. Jede se dobře a rychle, se sytými břichy a s výhledem na brzký konec. To už se předměstím, kde je na stezce větší provoz, dostáváme k Skate Areně a autu a brusle definitivně sundáváme. Nohy jsou otlačené, celé tělo natažené a unavené, ale bylo to pěkných 95km v krásné krajině a i počasí nadmíru vyšlo. Ve 4 skáčeme do auta, valíme to k dálnici a po ní okolo Drážďan domů do vlasti, bagety jíme už za hluboké tmy na pumpě. Bylo to super, rozhodně zase někdy vyrazíme!

listopad 2008

home
e-mail

fhg.cz
FHG