VÍKENDOVÝ PŘECHOD JESENÍKU

Zachtělo se nám vyrazit do hor, na přechod hřebene s batohem na těžko, a trochu se dostat z civilizace do přírody. Dovolené je ale málo, tak jsme měli pouze dva víkendové dny a plán poznat "střechu Moravy" - Hrubý Jeseník, na který jsme měli již plno dobrých referencí...
I v pátek pracujeme dlouho do podvečera, postupně se nakládáme a Prahu opouštíme něco málo po 8. Je půlka června, světla ještě mnoho a slunce svítí, i když předpověď nevěstí nic dobrého. Přesto vesele frčíme na východ, po dálnici na Hradec, přes Jablonné n. Orlicí, Šumperk, Rýmařov. To už jsme pod Jeseníky a čas se přehoupl přes půlnoc. Za Rýmařovem hledáme nějaký plac na přespání, co nejblíže Karlově Studánce, ale abychom ještě byli mimo CHKO. Nakonec stavíme stany na louce u polní cesty v zákrutu zatáčky kousek od silnice, kocháme se hvězdnou oblohou a pijeme víno. Do spacáků lezeme před 1, spí se krásně.
Hrubý Jeseník je druhým nejvyšším pohořím v ČR, patří ke krkonošsko-jesenické subprovincii, respektive k Sudetám, jako jejich nejvýchodnější část. Nejvyšším vrcholem je Praděd (1491m), celkem má Hrubý Jeseník 56 tisícovek, což je po Šumavě druhý největší počet. Hlavní část pohoří pokrývá chráněná krajinná oblast Jeseníky o rozloze 740km2, nachází se tam mnohá rašeliniště se svéráznou květenou vzniklá díky vhodným klimatickým podmínkám. Z Prahy je to kus cesty, cca 270km a 4-5 hodin jízdy. Osazenstvo se nakonec vyladilo na počet 5, což je do auta akorát Petr, Jája, Tereza, Adam a já.
Vstávat musíme brzo, probouzíme se do krásného sobotního rána, od silnice jsme sice nepřehlédnutelní, ale nikomu nevadíme, jsme slušní a ohleduplní. Zabalili jsme a v 7 již jedem. Za chvíli jsme na parkovišti v Karlově Studánce, kde necháváme za rozumný peníz u motorestu vůz. Přesouváme se na zastávku autobusu a konečně snídáme. Bus do Jeseníku odjíždí v 7:57, jede přes hodinu, což využíváme k dospání krátké noci.

V Jeseníku naše cesta začíná, nasazujem velké batohy na ještě neotlačená záda a procházíme celým městem po žluté turistické značce. Dalo by se navazujícím vlakem ještě popojet do Ramzové a přecházet celý hřeben po červené, ale nakonec volíme výšlap po žluté rovnou na hřeben. Příjemné lázeňské město záhy opouštíme a ponořujeme se do lesa, cesta začíná stoupat. Les se občas otevře a objevují se výhledy nahoru na hřeben či zpět do údolí, nikde nikdo, nerušeně stoupáme na Šerák.

         

U rozcestníku s výmluvným názvem Pod strmým začíná závěrečné a vskutku ostré stoupání lesem, je ale rozvolněné do mnoha serpentin, což není moc zábavné. Na Šerák (1350m) je to z Jeseníku výstup o 900m na cca 12ti km, dosti výživný, nahoře jsme v půl druhé, v čase na zasloužený oběd. Vaření jsme s sebou nebrali, počítali jsme s turistickými chatami, tak do chaty Jiřího na Šeráku rychle zapadáme a dáváme si hlavní jídlo včetně polévky a zákusku, točenou kofolu, Holbu Šerák i místní specialitu keprnickou pálenku. Naprali jsme se, že se nám ani nechce dál, po jídle, pití a únavě by se raději spalo, ale ještě musíme popojít. Na Šeráku bylo plno lidí, které tam vyvezla sedačková lanovka z Ramzové, dále po hřebeni, kam jsme po červené vyrazili, už zase takřka nikdo nebyl - na výstupu na Šerák jsme nepotkali nikoho, cestou na Červenohorské sedlo sotva 5 lidí.
Od chaty je výhled na město Jeseník jako na dlani, dále se ještě kus stoupá na nejvyšší vrchol této části, Keprník (1422m). Trasa vede po naučné stezce Národní přírodní rezervací Šerák-Keprník, pro níž jsou charakteristické horské smrčiny pralesovitého charakteru a četná rašeliniště s loukami, tůněmi a rašelinnou květenou. Z Keprníku je rozhled na všechny strany, za dobré viditelnosti lze spatřit i Krkonoše se Sněžkou. Bohužel oblačnost je zrovna poměrně vysoká, nicméně snadno identifikovatelný Praděd je vidět, je to k němu ještě pořádná dálka. Na vrcholu fouká a je chladno, tak rychle pokračujeme dál.
Krásná červená hřebenovka klesá a stoupá mezi pokroucenými ošlehanými jehličnany a lesy s borůvčím malebnou opuštěnou krajinou k Vřesové studánce, kde již začíná asfalt až do Červenohorského sedla. To už cesta jen klesá a rychle ubíhá, nad sedlem si ještě zákrutu zkracujem a dolů padáme prudce po sjezdovce. Je půl sedmé, máme trochu hlad, ale hlavně velkou chuť na dobrou večeři a piva. Jenže silnice přes sedlo je právě z důvodu opravy uzavřena, tak tam není ani noha a takřka vše je zavřené. Že tam nejsou lidi nás velice těší, ale žádný otevřený lokál nás hodně mrzí. Je ještě dost času popojít někam dál, ale nakonec u svérázného správce jedné chaty kupujeme několik lahváčů Holb ("Kurva, nevím kluci, já je kurva musím vozit ze spoda..." a "Nechal bych vás, kurva, přespat vevnitř, ale majitelka by mě kurva vyjebala...") za nekřesťanský peníz (23Kč) a za lyžařským bufetem stavíme stany. Večeři si děláme jen studenou, zalejváme ji studeným pivem a dělá se značná zima, jediné co nás může zahřát je silný Stroh rum a dozvuky keprnické. Teplota se motá okolo čtyř pěti stupňů, lidově řečeno je zima až praští, tak raději lezeme do spacáků a jdeme spát.

         

Červenohorské sedlo je jedno z nejvýznamnějších turistických, lyžařských a rekreačních středisek oblasti Hrubého Jeseníku, nachází se ve výšce 1013m n. m.. Vede z něj 7 vleků a několik sjezdovek, výborné sněhové podmínky umožňují dlouhou zimní sezónu od poloviny prosince až do konce března. Z Červenohorského sedla vede v zimě upravovaná běžecká trasa po hřebeni na obě strany.
Vstáváme v 7, v klidu snídáme, balíme, a pak pokračujeme na druhou část výletu. Po široké zpevněné cestě se vystoupá mezi sjezdovkami zpět na hřeben, obejde se vrchol Výrovky a stoupání pokračuje až k Malému Jezerníku (1200m). Opět nikde ani živáčka, je jen chladné slunečné ráno. Jde se po krásném hřebeni mezi rašeliništi, občas po dřevěných chodnících mezi mokřady zarostlými kvetoucími travami, jindy lesem z nevelkých smrků. Scenérie jsou nádherné, výhledy jsou na Praděd i "uřízlé" Dlouhé stráně. To už sklesáváme k turistické chatě Švýcárna a včera tak vzdálený Praděd je již na dosah. Jako druhou snídani a předčasný oběd si dáváme výborná míchaná vajíčka, horkou čokoládu a všemožně hodujem. Již po asfaltu a ve větší koncentraci turistů docházíme na rozcestí pod Praděd a zbývá pár posledních desítek metrů po šroubovici k typické rozhledně na vrcholu (1491m). Tam už panuje čilý ruch, rychle vyjíždíme výtahem na vyhlídku, ale z výhledů nic moc není, neboť právě začalo pršet. Rychle kouknem na všechny strany, zejména na Dlouhé stráně jakž takž z vrchu a jedem zas dolu.
Praděd je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy a českého Slezska vůbec, celkově je to pátý nejvyšší vrchol České republiky. Panuje tam nejdrsnější podnebí v ČR, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1st.C. Na vrcholu stojí 162 metrů vysoký televizní vysílač, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v České republice. Výstavba byla započata v roce 1968 a dokončena 1983 otevřením restaurace, pro účely stavby byla zřízena i asfaltová silnice z nedaleké Ovčárny. Z vyhlídky ve výšce 72m by měl být úchvatný výhled na celé panorama Jeseníků, za dobrého počasí je vidět Lysou horu a Radhošť, vzácně i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku, a Nízké Alpy v Rakousku.

V restauraci jen popíjíme, déšť brzy přechází a my za slunce můžeme pohlédnout ještě jednou do zamračené dáli a začít sestup. Lidmi opuštěné hory skončily, od Ovčárny na Praděd i dalšími směry se valí davy lidí. Dalo by se ještě vylézt na Vysokou Holu (1463) a po holém hřebeni pokračovat na Jelení hřbet, odkud sejít na silnici ke Skřítku nebo do Staré vsi, my ale záhy uhýbáme po modré kolem chaty Barborky, posléze žluté a naučné stezce do údolí divoké čarokrásné Bílé Opavy. Cestička se po mostcích a lávkách a různými schody nahoru a dolu vlní z jednoho břehu na druhý hluboce zařízlým skalnatým kaňonem s vodopády a unikátními porosty rozvolněných horských smrčin. Klesáme po proudu a objevují se mnohá malebná romantická zákoutí s kaskádami, jezírky a skalními útvary. Po uragánu navíc v údolí zbylo ještě mnoho polomů a místy pobořené cesty, což divoké přírodní krajině ještě dodává na tajuplnosti. Obtížná turistická stezka místy vytesávaná ve skále je dlouhá dva a půl kilometru.

         

Když rezervaci opouštíme, začíná právě pršet, zbývá nám ještě kus k silnici, a pak po ní do Karlovy Studánky. Leje jak z konve, ale celkem rychle to utíká. U auta jsme po třetí, krásný čas a déšť přestal. Můžeme zběžně usušit a hladoví se vracíme do Prahy. V prapodivně zařízené a vyzdobené restauraci v Bludově tedy ještě pořádně jíme, a pak již krásnou prosluněnou krajinou, později po dálnici uháníme do hlavního města. Akorát přijíždíme na začátek našeho zápasu na Mistrovství Evropy s Turky, které nakonec naši zpropadeně v posledních minutách prohrávají...
Výlet se náramně vydařil, za dva dny jsme ušli 42km a až na tu odpolední přepršku počasí nad očekávání vyšlo. A můžeme konstatovat, že i jen dvoudenní přechod hřebene se v Jeseníku dá snadno realizovat a je naprosto plnohodnotný - ideální víkendový trečík v nádherných, lidmi moc nedotčených horách. Jeseníky jsou velmi příjemné i na cyklovýlety, všechna pozitiva zůstávají a trasy jdou zvolit vskutku kvalitní.
 

 červenec 2008

home
e-mail

fhg.cz
FHG