MMF + SB, PRAHA

září 2000  

pohled přes davy na policajty na transportérech

 

magistrála - Sokolská ulice

 

kordón policistů

demonstranti u barikády

V Praze se v koncem září konal sjezd účastníků Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Do okolí stanice metra Vyšehrad a samotného Paláce kultury - dnes již Kongresový palác - byly vraženy mraky peněz a proběhla rekonstrukce a obnova. Státní policie včetně speciální jednotek byla v pohotovosti, do Prahy se sjížděli i příslušníci z jiných okresů. A nejen oni, do stověžatého města mířili i odpůrci globalizace, a také vyvolávači konfliktů s chutí rozbít policajtům držky a něco rozmlátit. Pražané měli obavy...
V úterý 26.9. jsem se také vydal do ulic Prahy. Šel jsem s foťákem, do kterého jsem měl shodou okolností vložen černobílý film. Tramvají jsem dojel na Ostrčilovo náměstí, ale tam se zatím nic nedělo. Vyšel jsem tedy k severnímu vyústění Nuselského mostu do Sokolské ulice. Most byl přehrazen policejními auty, transportéry, vodními děly a hordami policistů se štíty a helmami. Jeden s kamerou neustále snímal dav. Demonstranti - asi 90% lidí byli čumilové jako já - stáli před nima klidně, drželi transparenty,  povídali si  a  bavili  se.  Jen  občas  někdo zakřičel cosi proti globalizaci. Ale lidí tam bylo jak nasr... Chvíli jsem se tam procházel a koukal, ale byla nuda, tak jsem šel po uzavřené Sokolské ulici na I.P.Pavlova. Po zemi se váleli transparenty a mnoho dalších papírů. Na Václaváku jsem se podíval na rozbitou výlohu McDonaldu, u které hlídkovali policisté, a dole na příkopech vyfotil obedněný Benetton - nápis obalený hadrem, a s ranaři na balkóně. Zašel jsem si na výstavu, a pak se vrátil zpět na Nuselák, tam se stále nic nedělo, ale vypadalo to, že dole je živo. Velký černý dým se valil z hořící barikády v Sekaninově ulici a ozývaly se  rány od dělbuchů. Z druhé strany potoka jsem sledoval natěsno sešikované "těžkooděnce", na které občas vyběhl zašátkovaný demonstrant, něco řval, a házel dlažební kostku. Policajti ji vykryly, ale když letěla už asi pátá, tak se rozběhli, bušili do rytmu dusajících nohou tomfama o štíty, a ve stejném rytmu řičely: "Hu, hu, hu, hu, hu." Báječná taktika a psychologie, vypadalo to opravdu hrozivě - drsnej válečnej pokřik. Běželi dost rychle, do potoka házely dělbuchy, které s ohlušujícími ranami bouchali a vytvářely vodní gejzíry. Ještě před chvíli drzí demonstranti zmateně prchali. Ale prchali jsme i my na druhé straně potoka, protože směrem k Ostrčilovu náměstí byl únik uzavřen, a policajti, kteří vypadali jako že se nikdy nezastaví, kdyby přeběhli most, tak nás odříznou i z druhý strany. Nastal zběsilý úprk, i rozjímající hipísák, který do té doby se zkříženýma nohama meditoval na trávě a ničeho si nevšímal, vstal a rychle upaloval. Netrvalo to dlouho, policajti se na křižovatce se Svatoplukovou zastavili a už hodili jen pár dělbuchů, ale těch pár vteřin jsem měl srdce v krku a tep 200. Bylo to dost ostrý. Tak se tedy vyklidila část trávníku za potokem a zklidnili zdrzlí demonstranti. Pak už jsem jen viděl, jak se dva nabušení dvoumetrový týpci s šátkama na obličejí snaží vyrvat prkna z laviček, vypadalo to dost akčně, ale radši jsem je nefotil, abych nedostal přes držku nebo nepřišel o foťák. Sice se jim zrovna lavičku rozbít nepodařilo, ale mě by si podali jednou ranou. Řekl jsme si, že silnější zážitky už zažít nemusim a jel jsem domu.
V rádiu jsem pak poslouchal o válce v ulicích. Ničili nám Prahu a řezali policajty!
Další dny už byly mírnější.

McDonald

Benetton

přelepená značka

transparent

dva dny po té