NEPÁL 2007 - CESTOPIS (stručně)

 

 

1. Letem světem do Lukly

 

Nepálské dobrodružství pod nejvyšší horu světa začalo. Hned druhý den jsme opustili smogovým příkrovem dušené Kathmandu a vrtulovým letadýlkem se vydali do nitra Himalájí, samotný let do Lukly a vysokohorské letiště tam je jedním z nejintenzivnějších zážitků celého treku. tržiště

 

LET
30.9.2007     Let na Paříž je nuda a vlastně špatný směr, alespoň ale letušky ještě disponují českým pivem. Pak už správný směr na jihovýchod, pijeme světová piva a 15h trávíme v nočním Bahrainu, o tom ale jinde -> Noc v Bahrainu.
S odletem z ostrůvku v Perském zálivu teprve nepálské dobrodružství začíná, sedíme u okýnka a pozorujeme Záliv, hory a pouště Iránu, Pákistán, Indii, pijeme piva. Pak již z bílých mraků lezou ještě bělejší štíty hor. "Ty, woe, to nevypadá jak Krkonoše!" Fotíme tisíce snímku mraků, hor, mraků, zas hor ale jinak, a zase mraků, hor a mraků. Letuška hlásí: "No more beers!" Fotíme hory a mraky a hory, neuvěřitelná nádhera. Přistáváme, letadlo prudce brzdí a už procházíme roztomilou cihlovou budovou letiště...

KATHMANDU
Padá tma a my jedem troubícím taxíkem neskutečným provozem k hotelu. Chaos, smog, špinavé ulice, dráty všude, no prostě jak (o něco tedy čistší, ne krávy v ulicích a méně otravů) Indie, o které mám pocit, že jsem ji opustil včera... svatí muži
Hotel, první jídlo a noční Thamel - čtvrť všech trekkerů. Ve dne pak procházení ulic, první smlouvání,
orientace, zařizování povinností, další jídlo, další smlouvání, jídlo, ulice, otravové... Navštívili jsme konzulát, směnili rupky, koupili vstup do NP Sagarmatha a cpali se indicko-tibetsko-nepálskými dobrotami. Další den ve 4 ráno vstáváme a těšíme se na let do Lukly, vstříc střeše světa, Himalájským velikánům, šerpským vesnicím a jačím stezkám...

DO LUKLY
Prohnali jsme se nočním/raním Kathmandu, na vnitrostátním letišti spolykali snídani, podstoupili směšnou bezpečnostní kontrolu a už jedeme autobusem po letištní ploše podél řady letadel, je ale zataženo. Čeká nás vrtulový stroj bachratých tvarů pro 15 lidí, můj batoh putuje do zavazadlového prostoru v čumáku letadla a jsem nadšen! Díky zběsilému focení nastupuji jako jeden z posledních a zbývá na mě bohužel již jen místo na špatné straně - vlevo, s výhledem pouze na jih.
Milá letuška nabízí hašlerku a vatu do uší, beru jen první položku, aby mi náhodou neuniklo něco z atmosféry. Dva piloti spouštějí motory a za okny burácí hrozný rachot. Rolujeme po dráze a vzlet, přelétáme hranaté domečky nepálské metropole a mizíme v nízkých mracích. Chvíli nejistoty kdy je vidět pouhých pár metrů střídá
letiště v lukleeuforie, vylétáme nad bílé moře oblaků, slunce svítí, tu a tam vykukují nádherné masívy hor. Všichni fotí, i když to přes poškrábaná okna za moc nestojí.
Z kochání mě vytrhují až nezvykle nízké přelety sedel a těsné oblety kopců, jedná se o pouhých pár stovek metrů, domečky a jaci jsou vidět až nezdravě podrobně. Po cca 25ti minutách ohlušujícího letu už piloti stáčí stroj kolmo na údolí a klesají na dráhu, kterou všichni vidíme skrz přední okno. Větrné poryvy ale s letadlem smýkají ze strany na stranu, letištní dráha mizí z průzoru a zas se objevuje, piloti páčí řídící páky, srdce je až v krku. Nakonec rozkolísaný stroj tvrdě dosedá a už jedem po dráze ve sklonu asi 15st. začínající strmým srázem a končící skalní stěnou... Vskutku adrenalinový zážitek!

ZAČÍNÁME
Šťastně vystupujeme a fotíme pár fotek tohoto malebného technického kousku světa uprostřed ryzí přírody - malá letištní plocha, strmá dráha lemovaná vesnickými domky, blízké hory naproti, kozy, jaci a vesničané a do toho přistává a odlétá jedno letadlo za druhým...
Prodíráme se davy nosičů, jejichž služby ale nevyužíváme a všechen svůj majetek na těch 18 dní máme
mostky sbalený na hřbetech svých. Užíváme si himalájskou půdu pod trekovkami a na konci Lukly poprvé zasedáme do restaurace, kde si dáváme chapati (placky) k snídani a první sherpa tea - slaný čaj podivné chuti s jačím máslem a moukou. Žaludek se kroutí, ale zvládá. Je dopoledne, vyrážíme do nitra hor...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...

 

 

 2. Namche Bazaar, brána do Himaláje

 

"If standing on Everest feels like standing on the roof of the world then being in Namche feels like climbing into the attic..."  Správní a obchodní středisko a centrum oblasti je překvapivě velice příjemné, aklimatizujem se a pokračujem dál. Bohužel nastávají zdravotní komplikace a zdržení, kdy si nepostihnuvší užívají vedlejší výlety v srdci velehor.


DOLINA
namche bazaar
Vyrážíme z Lukly (2840m) a fascinovaně sledujem mraky neskutečně naložených nosičů, mraky neskutečně
naložených jaků, kouzelné vesničky a jejich obyvatele, zavěšené lanové mosty... Sklesá se do údolí, kde se cesta spojí s pěším přístupem od Jiri (7 dní) a pokračuje na sever častým křižováním říčky právě po zavěšených mostech. V Phakdingu stavíme na oběd a pozorujem ruch na této trekařské tepně, stále je na co koukat!
Tea house trekking se zatím zdá jako celkem zevlování, denní pochody jsou jen tak na 4h či méně, aby nás nesestřelila výšková nemoc, takže se vždy tak 1-1,5h jde a 2h se sedí v restauraci (1h se čeká než něco přinesou, pak se jí a popíjí čaj), a pak zase znova. Spí se v postelích, 3krát denně je teplé jídlo v restauraci, batoh je lehkej, moc se toho nenachodí..., není to vůbec nepříjemný, i když tomu chybí trocha syrovosti a exotiky. Přespali jsme v Jorsale v ubytovně u hučícího vodopádu za 50Rs. (17Kč).
Zbývá pár posledních mostů a začíná stoupání o 600m do Namche Bazaaru, pěkná dřina. V poslední třetině je vyhlídka, z které se otevírá průhled údolím na jakousi horu vykukující z mraku. 'Lhotse' šeptají všichni. Pijeme, čumíme a trhá se i mrak vedle, objevuje se špička Mt. Everestu... Poprvé ho vidíme na vlastní oči, dech se tají a chlapecké sny plní!

NAMCHE BAZAAR
lhotse - mt.everest - ama dablam
4.10.2007     Ještě pár metrů vzhůru a už se před námi otevírá přírodní amfiteátr vyplněný kamennými domky s
plechovými modrými střechami - Namche Bazaar (3440m), velmi příjemné městečko na malebném místě, plné historie a tradičního sherpského života a kultury! Mimo mnoha ubytovnen/hotelů a dobře zásobených obchůdků (jídlo, trekkingové oblečení a vybavení, základní léky, suvenýry), tam lze nalézt i banky, internetové kavárny, ředitelství a návštěvnické centrum Sagarmatha National Parku, tři malá muzea (of Sherpa Life, of local medicinal plants and Tibetan herbal medicine...), klášter, knihovnu, poštu... Je to neoficiální hlavní město Khumbu a hlavní zastávka a pauza na cestě tam i zpět. Navíc též první místo, kde se může začít dosti projevovat výšková (=akutní horská) nemoc.
I proto ještě ten samý den nalehko stoupáme mezi terasovitými poli nádhernou krajinou do Khunde(y) 3850m, odkud se v podvečer vracíme zpět přes Khumjung, z neustálých mraků na nás na chvíli mrknul Ama Dablam. K večeři si dáváme jačí steak (asi 300g, luxusně kořeněnej) a studený pivko, sakra, co nám chybí? Setrváváme i další den jdeme na aklimatizační 20km výlet podmračeným údolím ke klášteru v Thame 3900m, hydroelektrárna nad námi, vedle 6titisícovky a v dálce 7 a 8mi. Snídaně vždy v pekárně, večer trh a ulice stále přeplněné hemžícími se šerpy a jaky, stejně tak i trekkery a horolezci...

TENGBOCHEtengboche
Přesouváme se do Tengboche (3870), chvíli se jde po vrstevnici, pak se klesne do údolí a na závěr je ostrý výstup o 600m, pro nás dost dřina, neboť většinu výpravy začínají trápit různé neduhy. Cestou jsme si ale zaházeli frisbee s
nepálskými dětmi a jiným věnovali sešit. :-)
Tengboche je zejména důležitý buddhistický klášter (založen na počátku 20. století, nyní největší v Khumbu) a pár ubytoven. Vše je usazeno na začátku báječného údolí na mýtině obklopené trpasličími jedlemi a rododendrony, odkud je (pokud je tedy jasno) výhled (považovaný za nejkrásnější na světě) na majestátní Ama Dablam, stěnu Lhotse - Nuptse za kterou vykukuje špička Everestu a mnoho dalšího (Tawache/Taboche, Kantega, Thamserku...), je to naprosto magické místo! Do kláštera chodíme na modlitby a od hlavního mnicha jsme si nechali pro štěstí vysvětit obřadní šálu.
Bohužel všechny postihli různé nemoci, ani šála nepomohla, Petr: chřipka, teplota, slabost, skoro halucinace, Jája: sračka, slabost, Pája: bolest hlavy, výškovka, slabost. No prostě banda lazarů :-) Tak dáváme den odpočinku, já jediný fit nalehko vyrážím kus vpřed a pak do boku. Stoupám si jen tak z plezíru a najednou expediční stany a jsem v Ama Dablam base campu (4600m)... Hlava mi z výšky třeští, ale bomba! Ama Dablam (6856m) je zrovna v mracích, jinak je ale právem považovaný za nejkrásnější horu světa, po několik dní se na něj nemůžu vynadívat ze všech stran a za všech denních dob a světelných podmínek, až nakonec vévodí asi dvoustům mých
mnišifotek. :-)

ZDRAVOTNÍ POTÍŽE

Stavy se následující den trochu zlepšují, přesouváme se o kousek (2h) dál do Orsho (4050),
což je jen jedna ubytovna, kterou vedou takoví grázlíci, ale uměj v malé kuchyni bez oken vykouzlit úžasný jídla! Přidáváme další regenerační den, Petra s Pájičem pár km hodně vzmohlo, zato Jája se vzmužila(!), tak ve dvou vyrážíme přes Dingboche (nejvýše položenou trvale osídlenou vesnici zde) do bočního údolí do Chhukhungu (4730), na přídi máme Island Peak, po boku přes 3000m vysoká stěna Nuptse-Lhotse. Cože, jsme v 4730 a vedle se tyčí ještě přes 3km zasněžený skály? Jo, je to pravda...
Pájičovi je bohužel stále zle a zle, i když vymýšlíme a zkoušíme leccos, jdeme tedy do Pheriche ke specializovanýmu doktorovi. Ten také nezjišťuje nic moc, všechny příznaky výškovky Pája nemá, ale trpí teda nehorázně! Může se jednat takřka o cokoli, při nižší hladině kyslíku (v těchnto výškách je již kyslíku jen polovina!) se mohou projevit problémy, které by za normálních podmínek nikdy nenastaly, doporučují nám sestup. Hmmm, konzultace za 50 babek, kterou jsme uměli dát taky, stejně jako tisíc jinejch guidů a sherpů, klesáme/vracíme se do Pangboche. Nakonec se naneštěstí musíme rozdělit, Pája klesá s nosičem do Namche, kus je vyprovázím, špatné řešení, ale lepšího již není. Dělíme se, my zredukovaní jdeme do Pheriche (4240), abychom
výhled z tengboche pokračovali dále, Pája se v Namche hned zotavil, a zázračně rychle si prošel nádherné údolí Gokyo až po Gokyo Lakes, kam my se už nedostali...

BÁSEŇ

Sám uprostřed Himaláje
ukradnul jsem svůj kus Ráje...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...

 

 

3. Kala Pattar, na dotek Everestu

 

Po několika dnech konečně dobýváme Everest base camp v nitru ledovce Khumbu a za úsvitu druhého dne vrchol Kala Pattar 5545m - pro nehorolezce nejlepší a nejbližší vyhlídku na samotný Mt. Everest. Obdivujeme hory ("Nevídaná podívaná, panoramata a výhledové!") a vracíme se zpět.ledovec na cho la


SRDCE HIMALÁJE
Bohužel nás opouští trpící a neduhy sužovaný Pájič, kus jsem ho vyprovodil a s Petrem a Jájou se scházíme v Pheriche (4240). V půl šesté ráno se probouzíme v přecpané ubytovně a pod příkrovem tajemně zbarvených mraků stoupáme do Dughly (4620). Za 2h jsme tam a hned nalehko vyrážíme nad tyrkysově zelené jezero Chola Tsho do Dzonghly (4830), mraky se roztrhly scenérie je těžko uvěřitelná - na pozadí temně modré oblohy se tyčí zasněžené štíty a pod nimi se válí mraky nad světle tyrkysovou vodní hladinou! Já sám pak ještě stoupám do sedla Cho La, přes které se chodí do Gokya. Leze se i dost po kamenech za pomoci všech čtyř končetin, mraky klesají a houstonu, proti chodící guidové mě odrazují, ať se vrátím. Stoupám ale dál, a až když už začíná poslední úsek - kluzký ledovec, který splývá s mlhou téže barvy, se otáčím. Vylezl jsem asi do 5250m, to už nikde není nikdo, je pozdní odpoledne a cesta zpět dlouhá. Kus před chatou se navíc trochu ztrácím a nakonec jsem rád, že jsem před tmou znaven dorazil do ubytovny...
Další den pokračujeme do Lobuche (4910), ostrý výstup k památníkům obětem hor (Tombstones), za kterými se již otevírá poslední část údolí. V poledne se už v Lobuche opalujeme na slunci,
pumori v téhle výšce, bomba! Odpoledne jdeme na výlet po morénách ledovců pod Lobuche West, pak na samotný ledovec Khumbu, jehož zbytky a monumentální moréna se zde již táhne. Slunce zapadá a je nádherný výhled na Pumori...

POD NEJVYŠŠÍ HOROU SVĚTA
14.10.2007     Z Lobuche se jde chvíli v klidu údolím, pak se vyleze na morénu a namáhavě se jí prodírá do Gorak Shepu (5140), k posledním ubytovnám na trase. Na pokoji odhazujeme batohy a pokračujeme po morénách, pak ledovci až do jeho nitra. Tam je Everest base camp (5350), slunce praží, nad námi se plazí obávaný ledopád Khumbu, expediční stany jsou "poházené" okolo, první Thaiská expedice, pár sherpů... Místo má obrovského ducha, pojídáme sušenky, fotíme, ale již se připozďuje, tak pádíme zpět na dobrou večeři. Již druhý den je jasno až do večera, slunce dosti hřeje, ale vzduch nad ledovcem je pořádně studený.
15.10.2007     Následující den vstáváme před 5 a za tmy s čelovkami vyrážíme na Kala Pattar, který se krčí pod nádhernou zasněženou Pumori (7165m). Vše je ojíněné jinovatkou a svítá, panoramata hor jsou kýčovitě nasvícená všemi odstíny šedé, oranžové, růžové a fialové a zpoza hor vylézá Mt. Everest. Sípáme, kyslíku se vskutku nedostává, a je zima, ale za necelé 2h jsme na vrcholu (5545m) a Everestovu horu (8848m, nepálsky
na ledovci khumbuSagarmatha, tibetsky Chomolungma) máme jak na dlani (cca 10 km vzdušnou čarou). Tibet je za humny, vyvěšuji modlitební praporky.
Kochám se přes hodinu, bohužel se velmi rychle zatahuje, a lidí je tu nepříjemně mnoho, i když úchvatný výhled to těžko může zkazit. Sestupuji na snídani a začíná návrat.

AŽ ÚSPĚŠNÝ NÁVRAT ZNAMENÁ ÚSPĚŠNÝ VÝSTUP
Pak už jen klesáme, klesáme a rychle klesáme. Proti nám táhnou davy lidí jak v červenci na Karlově mostě. My se zdržením naštěstí dostali do "hluché" vlny, kdy 3 dny nelétala letadla do Lukly. Zpět jdeme trochu odlišnou cestou, spíme v Dingboche, pak Phortse (3810m), kde přes noc nasněžilo pár cm sněhu! Vše je krásně bílé, ale raději upalujem do Namche Bazaaru, kde se scházíme s veselým Pájičem, který prošel údolí Gokyo až po Gokyo Lakes a ze sněhu měl taky strach. Ještě jeden den trávíme v Namche, je jasný den, od Everest View hotelu koukáme na panoramata všech význačných hor okolo a do Khumjungu jdeme na vyhlášený Apple pie. Jen se rozplýval na jazyku! Super, vše nakonec dopadlo výborně, bomba!!

POCTA ŽENÁM
Hory jsou jak ženy...
everst base camp
...divoké, krásné, usměvavé i zamračené, neuchopitelné a nepochopitelné, vrtošivé, nedobytné i nečekaně
žhavé, nebezpečné a tajemné...
Hory jsou jak ženy...

...donekonečna lze na ně s obdivem koukat, kochat se jejich tvary a šarmem, věčně lze toužit, nikdy neomrzí jejich pokoušení a dobývání...
Hory jsou jak ženy...
...případná (těžce dobytá) vítězství jsou sladká, jsou vším, jsou vrcholem blaha a uspokojení!! ...a prohry, ty zocelí, naučí, vychovaj..., ale hlavně bolí!
Hory.......
...hory jsou jak muži, tvrdé i jemné zároveň...

 

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...

 

 

mt.everest

4. Man vs. Yak aneb život v horách

 

Opouštíme Namche Bazaar a klesáme do Lukly, pobyt v horách končí. Kde jsme se pohybovali a co kdy dělali bylo popsáno, ale co je to vlastně teahouse trekking, jak se žije, spí a jí v lodgích, jak se žije a pracuje v nepálských horách a v neposlední řadě setkání s jakem na úzkém mostku...


NOSIČI & JACI
Nikdy by nikde nic nefungovalo bez dopravy, zásobování. Většina Nepálu je neobsloužena silnicemi, venkov a hory jsou protkány pouze pěšinkami a celá ekonomika a život Nepálu stojí tedy na nosičích, příp. ve snazším terénu tažných/nosných domácích zvířatech. Na venkově žije 70 procent obyvatel, nosiči o práci ještě dlouho nepřijdou...

Jako nosič se živí velké množství Nepálců, je to výnosné (vzhledem k ostatním možnostem) povolání, ale často velmi tvrdé. Cizinec zná nosiče spíše jako pomocníky expedicí, kdy horolezcům nebo trekařům pomáhají nosit jejich vybavení. Jsou různé druhy expedic, horolezci chodí většinou na lehko a nosiči jim nesou veškeré vybavení do základních táborů, až na finální výstup horolezec vyráží sám za sebe či jen s osobním nosičem. nepálská holčičkaCo se týče trekkingu, tak nosiči buď můžou nést zcela vše včetně stanů, polní kuchyně a WC, a výprava je úplně nezávislá, nebo nesou jen vybavení a jídlo a spí se v lodgích, či nesou jen osobní věci trekaře a výprava se stravuje i spí v lodgích. Nosič stojí na den cca 600-700 Rs., pokud ho sháníte na poslední chvíli či jen na jeden den, cena začíná od cca 1000Rs./den. Nosič toho unese vskutku hodně, nicméně se většinou najímá jeden na trekaře, neboť pokud se jde s nosiči, vybavením se zas tolik nešetří, jako když si to člověk musí táhnout sám na svém hřbetě. Další nosiči nesou stany, kuchyni, zásoby... Větší výpravy doprovází průvodci, kteří se o vše starají, zařizují a organizují, ti již stojí více.
Funkce nosičů pro výpravy a expedice je až novodobá, od pradávna a stále dodnes slouží zejména k zásobování jinak nepřístupných oblastí věcmi, které tam nejdou vyrobit či vypěstovat. Nosiči tak od silnic či horských letišť nosí výrobky (zemědělské náčiní, předměty do kuchyně a domácnosti, generátory, nábytek...), stavební materiál (sklo, plechy na střechy, do vyšších poloh dřevěné prvky), potraviny (balenou vodu, limonády, pivo, sušenky, rýži, konzervy, do vyšších poloh maso a zeleninu) a další (benzín do generátorů...).

Nosiči jsou zpravidla chlapíci, ale i mladí kluci a ženy/dívky. Náklad mají v koši či jen svázaný zavěšený za čelo, popruhy přes rameno jim nic neříkají. Jako oporu při chůzi a podpěru nákladu při zastavení používají hůl
ve tvaru "T". Většinou nemají takřka žádné osobní věci, nesou pouze náklad, a oblečení mají pouze to, co nosičiprávě na sobě. V lodgích spí v pro ně určených místnostech (někdy v jídelně), kde je souvislá postel od stěny ke stěně a erární peřiny. Nosiči (a tyto ložnice) tudíž moc nevoní, je to směs několikadenního potu a špíny, nákladu, kerosinu, jačího trusu, atd., atp., zkrátka nosiče většinou dříve cítíte než vidíte, smrdí o dost víc než jaci (což jim nikterak neubírá na jejich schopnostech a bodrosti)!
A to se dostáváme k jakům, jaci jsou houževnaté "krávy", kterým nevadí pohyb ve vysokých nadmořských výškách. Mají velkou nosnost, tudíž se s oblibou využívají jako přepravní prostředek, ověšeni nákladem křižují hory stejně jako nosiči, zvládnou lecjaký terén a svahy, ale přesto má jejich využití hranice. Jaci nejsou úplně bystrá zvířata, radno je se jim raději vyhýbat a moc je nedráždit, viz dále.

MAN VS. YAK
Kus nad Luklou vyrazil Pájič na zavěšený mostek s vědomím, že se tam potká s jaky. První den ho jeden kop do holeně, tak chtěl nějakej revanž asi. Petr s Jájou šli za ním, strhlo to i pár nosičů, tak jsem šel taky. V Indii jsem se před skotem celkem otrkal a tady jaky míjel dost natěsno do doby, než se po mě jeden ohnal obrovitánskou hlavou a tak tak jsem uskočil před špičatým rohem. Taky jsem si všim, že nosiči maj před jakama
velkej respekt, vyhejbaj se jim velkým obloukem a na mostky proti nim nechoděj...
Když jsme byli asi ve dvou třetinách mostku (š. 1,2m, d. 60m) jaci na druhé straně na něj začali vstupovat. Kus před Pájičem pak najednou tomu prvnímu ruplo v hlavě a rozběh
jacise proti nám. P+J+P těsně minul, jenže vedle 40tikilovýho nosiče s 80tikilovým nákladem přede mnou se v běhu prostě vejít nemoh. Nevím, kolik váží běžící nasranej jak s nákladem, ale nebohýho nosiče svoji kinetickou energií násobenou vahou a rychlostí na druhou nemilosrdně smet. Bohužel jsem stál hned za ním, tak obě těla i náklady zaklesnuty do sebe v tu ránu semlely i mě a drtili po kovové podlaze s příčnými protiskluznými kovy. Neveděl jsem vůbec co se děje a snažil se 15m nad řekou nepustit foťák, co jsem měl právě v ruce. Brzy jsem jim naštěstí vyklouz, nosič mě přelít a skončil 5m za mnou na zádech, vyjeveně jsme si koukali do očí, jak kamsi odběh. Dalších 10 jaků jsem míjet nechtěl, tak jsem spolu s dalšími dvěma turisty a třemi nosiči fofrem vycouval. Výsledkem byl odřenej loket, odřený koleno, naražený koleno, že jsem skoro chvíli nemoh chodit a bolelo mě ještě týden, natržená bota a jaci maj od té doby vůči mě absolutní přednost! :-)

LODGE
Teahouse trekking je způsob trekkingu v horách, kdy se spí každou noc v lokálních ubytovnách vedených místními a stravuje se v jejich jídelnách. Podél populárních tras v oblastech Annapurna, Langtang/Helambu a Everest jsou každých pár hodin chůze.
lodge dughla
Ubytovny v horách se nazývají hotely, guest housy, tea housy ale nejčastěji lodge. Z venku vypadají různě,
ale uvnitř se vždy jedná v zásadě o to samé. Centrem je jídelna, ke které přináleží zpravidla tmavá zakouřená kuchyně. Je to až k nevíře, ale jídla v ní dokážou vykouzlit chutná a pěkně vypadající. Uprostřed jídelny jsou vždy kamna na jačí trus, po obvodě vyřezávané lavice a stoly, u kterých se sedí pouze z jedné strany všichni čelem do místnosti. Až když je moc zima nebo plno, zaplní se střed v okolí kamen a z druhé strany stolů plastovými židlemi. Spát se chodí brzy po setmění a vstává před svítáním. Když je plno v pokojích, dá se domluvit přespání právě v jídelně.
Nabídka jídla je zpravidla omezená: polévky, toasty/chapati s vajíčkem či marmeládou, dal bhat (rýže s opečenou zeleninou a čočkovou polévkou, all you can eat), opečená rýže se zeleninou, opečené nudle se zeleninou, opečené brambory se zeleninou, vše lze za příplatek přilepšit o nastrouhaný jačí sýr (úžasně aromatický) či vajíčko, dále pak tibetské knedlíčky momo, palačinky, spring rolls (plněné rolky), a samozřejmě také čaj, kola, drahé pivo... Maso je velká rarita, ale přece jen občas je zejména výtečný jačí steak (občas trochu tuhý a navíc nesmíte vzpomínat, jak to syrové maso nesou několik dní nahoru).
Pokoje jsou velmi jednoduché, jen dvě postele, úzká ulička, občas noční stolek, ale většinou jen parapet okna. Nic víc, nic míň, bývá polštář, spí se ale ve vlastním spacáku. Stěny jsou ze slabých překližek, tudíž jak
typický pokojz papíru, dovnitř je vše slyšet a zima je tam skoro jako venku... Záchod a koupelna jsou často příliš honosné názvy pro tyto místnůstky schované někde v rohu, ale svůj účel splňují dostatečně. Voda je hadice svedená z nějakého potůčku, záchody suché nebo uvnitř budovy, kde se zalévají vodou z barelu. Za poplatek si lze ale takřka všude dopřát "hot shower", solárně ohřívanou.
Elektřina na naší trase byla v každé ubytovně, v pokojích se jedná pouze o slabě svítící (nebo vůbec nesvítící) žárovku, v jídelně podobně, ale za poplatek si lze nechat nabít baterie do foťáku nebo mobilu. V Lukle, cestou do Namche Bazaaru, a na různých místech až po Dingboche byli stále i internetové kavárny, spojení je vcelku rychlé přes satelit, ale ukrutně drahé, po Namche 10Rs./min, výše 20-25. V Namche Bazaaru je anténa mobilního signálu, na vhodných místech sahá signál až po Dingboche. Ceny všeho rostou spolu s přibývající nadmořskou výškou.

VESNIČKY, A TAK DÁLE
Jako paliva se nejčastěji používá jačí trus. *ovna jsou sbírány, pak se z nich hnětou koule, následně placky, které se lepí na stěny, zídky, kameny, trávu... Různě se obrací, a když pořádně proschnou, složí se na
hromady, aby byly připraveny k použití. Dřevo je jen v nižších polohách a je snaha místní odnaučit, nosičaby dřevo používali jako palivo, a neničila se tak příroda. Benzín je obtížné a drahé vynášet.
Když přejdou monzuny a nastane podzimní období (v říjnu), počasí se ustálí. Ráno bývá jasno, během dopoledne začnou okolo hor houstnout mraky a už po desáté klidně může být po všech výhledech. Slunce svítí, ale nejvyšší hory jsou schovány, je poměrně chladno.
Stmívá se rychle, po setmění se ještě značně ochladí. Vyplatí se tedy brzy vstávat a hned vyrazit, a brzo jít spát, ostatně všichni to tak dělají a i v lodgích to tak funguje, spát jsme chodili cca v 7 a vstávali v 6. My zpočátku zažili ještě i nějaké opožděné monzunové počasí, prvních pár dní bylo stále okolo hor zataženo, k večeru lilo, za to bylo celé dny dosti teplo.
V takto vysokých horách hrozí nebezpečná a nepříjemná Akutní Horská Nemoc, které se dá předcházet jedině dobrou aklimatizací, tzn. stoupat pomalu, cca o 300 výškových metrů denně, při větších dávkách pak vkládat aklimatizační dny.
Více o AHN viz. Už okolo 4500m n. m. je polovina kyslíku než na jaký jsme zvyklí od nás!

Údolí z Lukly do Namche Bazaaru (a níže) je hustě obydlené, čím výše, osídlení řídne, nejvýše položenou trvale osídlenou vesnicí zde je Dingboche. Vesničky tvoří malebné kamenné domky a terasovitá políčka a pastviny vymezené kamennými zídkami. Vesničané neživící se přímo či nepřímo turismem jsou prakticky všichni zemědělci, hory jsou ale nehostinné, úrody malé a boj o živobytí velmi těžký. Tři čtvrtiny obyvatel Nepálu žijí ze zemědělství, ale z celé rozlohy země je možné využívat jen zhruba 25 procent. Nepálcům se daří pěstovat rýži a pšenici i v nadmořských výškách nad 2000 metrů, produkce však nestačí pokrýt potřeby rostoucí populace a tak značná část šerpovézdejších obyvatel zůstává bez dostatečného přísunu potravin. Nepál je jednou z nejchudších zemí světa (jediné rozumné příjmy přicházejí z cestovního ruchu), z čehož pramení časté protesty, rostoucí podpora extremistických organizací maoistů, politická nestabilita, nepokoje, atp., jejímiž důsledky je opět ekonomický úpadek, oběti na životech, opouštění domovů, apod. Při pohledu na zdejší věčně usměvavé obyvatele se tomu ani nechce věřit, ale statistiky mluví jasně: osmdesát procent obyvatel musí vystačit denně s méně než dvěmi dolary a 31 procent obyvatel je oficiální mezinárodní metodikou zařazeno pod hranici chudoby. Hůře na tom jsou už pouze některé země v Africe...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...

 

 

5. Festival Dasain

 

Nepál je zemí slavností. Barvami hýřící svátky a festivaly se konají během celého roku, Nepálci uctívají barvení tikrůzné bohy a bohyně, navštěvují kaple, dodržují půst či hodují během svátků. Za našeho pohorského pobytu právě vrcholil největší festival Dasain, svátek setkávání rodin a obětovávání zvířat.

 

DO KATHMANDU
Z hor jsme do dolin sešli o den dříve a podařilo se nám na o den dřív přehodit let. Náramně jsme obešli a zkoukli letiště v Lukle (večer na ploše hráli vojáci fotbal, ráno přistávalo a odlétalo jedno letadlo za druhým) a ráno odletěli do Kathmandu. Jak nás přehodili, tak jsme letěli časově o něco pozdějš, zato prázdným polonákladním letadlem, bylo tam jen 6 sedaček, letěli jsme pouze my čtyři plus dva piloti a jedna letuška. Let opět senzační, škoda slov...
V Kathmandu na nás hned na letišti dýchla živá a barevná atmosféra festivalu, ubytovali jsme se těsně vedle Durbar Square, na Freak Streat, v zašlé hipie čtvrti. Po horách jsme se hojně, pestře a levně vykrmovali :-) a okukovali město...

DASAIN
Do Kathmandu jsme se vrátili právě když probíhal největší nepálskej festival! Dasain je jedním z nejvýznamnějších svátků a svátkem nejdelším, trvá 15 dní, slaví se na celém území Nepálu a slaví ho všechny náboženské
barvya etnické skupiny. Buddhismus a Hinduismus se totiž v Nepálu prolínají a často splývají v harmonický neodlišitelný celek. Oslavy obvykle následují hned za letní sklizní rýže, takže to jsou vlastně takové dožínky. Již je také příjemné pomonzunové období a jasná obloha.
Svátek vrcholí sedmý, devátý a desátý den a končí úplňkem na přelomu září a října, což je každý rok jinak,
je třeba zjistit. Nepálský kalendář (Bikram Sambat) je totiž lunární a vůči našemu pohyblivý, začíná na jaře cca 12.-15.dubna a měsíce jsou Baisakh (duben-květen), Jestha (5.-6.), Asadh (6.-7.), Shrawan (7.-8.), Bhadra (8.-9.), Ashoj (9.-10.), Kartik (10.-11.), Mangshir (11.-12.), Poush (12.-1.), Magh (1.-2.), Falgun (2.-3.), Chaitra (3.-4.) a nemají každý rok stejný počet dní. V roce 2007(/2008) byl v Nepálu rok 2064.
Dasain je významný svátek při kterém se setkávají celé rodiny, sjíždějí se ze všech koutů země i celého světa (kde jich vskutku z různých důvodů plno je), vyrážejí na návštěvy známých a příbuzných, případně vítají přátele na prazích svých domů, tudíž je takřka celá země v pohybu a dopravní prostředky a tepny jsou přehlcené. Rovněž se při této příležitosti obětují stovky zvířat. Všude se tak na ulicích prodávají kohouti, kačeři, (kozlové), atp. na obětování, a občas po ulici táhnout tělo bejka (nebo koně, jaka, ...?) bez hlavy. Krví obětovaných zvířat se pak skrápí dílny, nářadí, autobusy a další dopravní prostředky, aby tak získaly energii bohyně Durgy a v případě dopravních prostředků, aby se jim vyhýbaly nehody. A neskrápí se jen krví, ale i voskem, barvami, květy, atp., což vše přináší štěstí.
obětování zvířat
(Významným místem, kde se obětuje po
celý rok je nedaleko Kathmandu poutní místo Dakshin Kali, kde se každé úterý provádí oběti krvavé bohyni Kálí. Jistě zajímavý obřad pro silnější nátury, my se tam ale už bohužel nedostali...)
Také u chrámů probíhají různé obřady, lidé "navštěvují" bohy v jejich příbytcích, oslavují
jejich sochy, zapalují svíčky, kupují květinové talíře. Na čelo si také nechávají kreslit barevné znamení tiku (tečku). Festival si užívají i děti, ty pouštějí draky a dovádějí na houpačkách postavených speciálně pro tento svátek z bambusových kmenů.
Běžný život v Nepálu je během svátků značně nabourán, banky a další úřady a služby jsou zavřeny či hodně omezeny, taxíky, hotely, apod. mají "festivalové" (=vyšší) ceny, atp., což cestovateli jeho pobyt trochu komplikuje. Ale za tu atmosféru a zážitky to rozhodně stojí!

SWAYAMBUNATH
V této divoké atmosféře jsme trávili v Kathmandu bohužel jen den, na druhý jsme koupili lístky do Chitwanu, ale alespoň ještě navštívili velkou stúpu Swayambunath na kopci nad městem. Ta je považována za nejstarší stúpu v Nepálu, podle nepodložené legendy byla postavena možná už v době Buddhova života, jistě zde však stála již ve
3.století př.n.l. Svým tvarem má stúpa připomínat lotosový květ uprostřed jezera. modlitební mlýnky
Dnes patří Swayambhunath k neznámějším buddhistickým poutním místům, díky tomu, že jsou
náboženství v Nepálu ale značně promíchaná, potkáváme zde rovněž hinduisty a nachází se tady také tibetský klášter. Kopec si rovněž vysloužil pojmenování "opičí chrám" díky množství opic, které se zde obvykle vyskytují a živí se obětinami, jež sem věřící přinášejí. Na vrchol se stoupá po stále strmějším schodišti, ze shora je nádherný rozhled na celé Kathmandu.

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...

 

 

6. Safari v džungli

 

Po pobytu v horách jsme 3 dny strávili v nejznámějším nepálském pralesním národním parku Chitwan. Těšili jsme se zejména na jízdu na slonech a pozorování nebezpečných nosorožců ve volné přírodě. Projížďky na kolepublic bus, pohoda a rajský klid a hojné chutné pochutiny byly k tomu navíc velmi příjemným bonusem.

 

DO PRALESA!
21.10.2007     V raním smogu jsme opustili Kathmandu a public busem vyrazili na jih. Je to asi 170km, ale jízdy 6h - samé zastavování, autobus lidma a věcma neuvěřitelně narvanej, plno bubáků i na střeše, ostré zatáčky a kopce, v asfaltu samá díra, troubení, šílenej provoz a kličkování... A to jsme prosím jeli zejména po hlavním tahu na Indii! Také jsme absolvovali dvě zastávky na občerstvení v tmavých zakouřených jídelnách, kde prodávali pouze dal bhat z oblemcaných hrnců, já zvyklej z Indie a Guatemaly si to báječně užíval, ostatní byli trochu vyjukaní.
Upachtěni jsme dojeli do Saurahy, "hlavního města" Chitwanu, přes řeku hned do národního parku. Je to příjemná vesnička s několika hotely, ubytovnami, restauracemi a obchody, kupodivu poměrně klidná. Ubytovali jsme se v jedné z chýší, horko nebylo zas nějak příšerný, ale vlhko a pralesní atmosféra hmatatelná. Hned jsme zapůjčili kola a ještě večer vyjeli k sloní farmě. Projíždí se vesničkami a mezi poli, přes řeku, přes kterou se na loďce musí přejet k farmě, zrovna místní pastevci přeháněli stádo buvolů, atp., malebný venkov! Na farmě jsou slonice s malými, menšími
a ještě menšími slůňaty a několik atrakcí, chovají tam slony pro práci na venkově a projížďky. v pralese
Na každý oběd i večeři jsme v Sauraze zašli do super restaurací na steakové, mexické, koktejlové, či jiné žrací a picí hody, prostě to byl veget a pohoda, s plnými břichy, v restauracích na kůlech pod palmovými střechami,
u řeky a za zvuků pralesa a tónů hudby Boba Marleyho (a všudypřítomného buddhistického "Óm mani padme hum... ").

JUNGLE SAFARI
Druhý den jsme z mnoha aktivit možných v NP zvolili dvě pro nás nejatraktivnější, hned ráno jsme vyrazili na loďky a sjížděli asi hodinu po řece Rapti. Jmenuje se to "canoeing" a měli jsme vidět dva druhy krokodýlů a pozorovat ptáky, ale nikde nic moc, jen jeden krokodýl hned ve vsi, o kterém jsme si mysleli, ze je umělej. Nebyl. Jinak se splývá na dlouhé kánoi (asi 8 lidí + kormidelník) po řece, povětšinou mezi poli a lukami, kde se tu a tam na břehu objeví nějaký pták (či domorodec), je to taková nenáročná relaxační projížďka.
Zpět se šlo "jungle walk", něco přes 2h džunglí s naším vtipným průvodcem, zároveň hoteliérem. Prodírali jsme se pralesem, ale mimo pár opic a exotického hmyzu jsme zas nic moc neviděli, přece jen jsme byli dost na kraji parku. Nosorožci tedy žádní, jen jedna pijavice se mi alespoň přisála na lejtko. Botanik si však jistě přijde
elephant safarina své a procházka to byla zajímavá, místy po pěšinách, občas ale i prodírání hustým porostem mezi liánami a přes padlé kmeny. Zpět se řeka zčásti brodí, to už jsme o krokodýly moc nestáli.
Odpoledne jsme si vše náramně vynahradili na "elephant safari", jeepem jsme popojeli k nasedacím plošinám, na které se stoupá po schodech jak do letadla, a z kterých se
přestoupí do ohrádky na hřbetě slona. Tam se naskládají čtyři lidi obkročmo rohových sloupků a vyrazí se na projížďku pralesa. Sloni nejsou úplně největší, ale když se jim chce, umí chodit celkem rychle a náš řidič byl velmi zkušenej týpek. Hned ze začátku jsme narazili na 2 nosorožce "mother and the baby", což je zde hlavní tahák, ale jejich potkání rozhodně není samozřejmostí. Super neuvěřitelnej pohled, obrovští kolosy se nerušeně pásly na zeleni jen pár metrů od nás, nepopsatelné!! Po podívané jak z přírodovědného filmu projížďka pokračovala, přes hodinu jsme projížděli prales, mokřady, paseky, atd. Bomba, z hřbetu slona ve výšce větví stromů je obrovskej přehled, divoká zvířata jsou ze slonů totálně zmatená a necítí pach lidí, takže vůbec nezdrhaj, a my je viděli z maximální blízkosti! Viděli jsme ještě pár jelenů, stádečko divokejch prasat, pávy, opice a nějaký další kopytníky... Slonů projíždí pralesem vždy několik, když někdo spatří něco zajímavého, všichni se svolají a jdou se postupně podívat. Chvíli řídila i Jája, kterou řidič přepustil na své místo na krku slona.
nosorožec
BICYCLES

Na celý další den jsme si opět půjčili kola, krásné stroje, na jejichž bratrech jezdil určitě už
tatíček Masaryk - nádherné tvary, oblé křivky, velká odpružená sedla a další pružiny všude, jeden převod... Vše je naštěstí rovina, na druhou stranu naše polní cesty tady označují za hlavní silnice a k tomu vedro a dusno, takže vcelku dřina. Jeli jsme k 16km vzdáleným 20 000 Lakes, kus po hlavní silnici Mahendra Hwy., kde jsme spolu s dalšími cyklisty, auty, autobusy, náklaďáky a roztodivnými povozy kličkovali v prachu a smogu mezi dírami v asfaltu a všichni se předjížděli v maximální rychlosti, jakou kdo dokáže vyvinout, netradiční adrenalinovej zážitek! V rezervaci jsme se projeli (pra)lesem mezi jezery i pořádným terénem a zašpásovali s místními dětmi ve vsi, vše bez průvodce, udělali jsme si lehce odpočinkový den. Večer jsme ještě popojeli do Tharské (místní obyvatelé pralesa, hliněné chýše...) vesničky Bachauli a do venkovského cultural musea. A večeře a oběd byly opět žranice, shaky, atd., jak jsem psal výše.
V poledne je také dobrá atrakce přímo v Sauraze - koupání slonů. Obrovští roztomilí tlustokožci se
mahendra hwy. ráchají v řece, vodu stříkají z chobotů, jejich pečovatelé je omývají a turisté se mohou koupat s nimi, lézt po nich, mejt je a hrát si. Toho jsme se sice nezúčastnili, ale vypadá to velmi zábavně a exoticky.

ZPĚT

Do KTM jsme se vraceli "tourist busem", což byl mikrobus, kde jsme byli my čtyři a asi 20
Nepálců, neskutečně namačkáni víc než v public busu, pěkně nás napálili. Jelo to tedy vcelku rychle, ale Nepálci neuvyklí jízdě, a kteří se stále něčím cpali, z toho blili, takže ke konci jsme málem taky blil, jak se celým autem nesl nasládly pach blitek. Vyvětrat to nešlo a dokonce jsem to cítil i ještě pár hodin po vystoupení. No, taky zážitek...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...

 

 

7. Kathmandská kotlina holčička

 

Zbývaly nám poslední necelé čtyři dny v Nepálu, na Kathmandu a okolí. Hlavní město jsme prošli křížem krážem a vyjeli do nedalekého Patanu, na buddhistickou stúpu Bodhnath a hinduistický okrsek Pashupatinath. K tomu hodování v restauracích, nakupování suvenýrů a loučení...

 

KATHMANDU (CAT-MAN-DO)
24.10.2007     Po návratu z pralesa se náš pobyt v Nepálu již rychle blížil ke konci. V Kathmandu jsme nejprve prošli hlavní náměstí Durbar square, což lze přeložit jako Palácové náměstí, kde se nachází nesčetně chrámů a svatých míst ze všech možných století, včetně například budov starého Královského paláce (Hanuman Dhoka), Kumari Chowk (obydlí mlaďoučké živoucí "panenské" bohyně Kumari, kterou se stává nevarské děvčátko ve věku šesti let a jejíž božství končí s první menstruací), chrámu s výjevy z Kamasutry, atp. Většina chrámů je dřevěných, neuvěřitelně bohatě vyřezávaných a pochází ze 17.století, z jejich stupňovitých podnoží lze pěkně z nadhledu sledovat cvrkot na náměstí. durbar square
I okolní velmi rušné či naopak naprosto klidné uličky Starého města s dalšími chrámky, svatými místy, kláštery, mnoha obchody a obchůdky jsou kouzelné, určitě proto stojí za to projít i části turisty běžně
nenavštěvované a nasát atmosféru obyčejného městského života - ranní trh, obchody pro místní, okolí špinavé řeky Vishnumati River, jih od Durbar square, atp.
Večery jsme trávili v turistickém Thamelu nebo hippie ulici Freak Street, kde jsme bydleli, pokračovalo přejídání a užívání si v restauracích všeho druhu, jehož vrcholem byla návštěva Tom & Jerry Baru. V horách
jsme chodili spát v 6-7, v nížinách 8-9, ale jeden večer jsme s Pajičem pořádně zachlastali v příjemném trekařském podniku, kde jsme spolkli několik Everest bírů a koktejlů, a skoro i začli tancovat. Hodně skoro, nicméně atmosféra a lidi byli víc než příjemní. Domu jsme se vraceli "lehce" nalití na sedačce cyklorikši v půl jedné přes samotné Durbar sq. Super, ale to ráno potom bylo trochu krušné...! :-)
Thamel (čtvrť KTM) je město ve městě, je to turistická část zcela se vymykající zbytku Nepálu, euroamerická
čtvrť, kde přespává značná většina všech turistů projíždějících Kathmandu. Jedná se jen o několik ulic, zato plných hotelů, restaurací, pekáren, trhů a obchodů se suvenýry (mezi typické suvenýry patří thangky,ulice dřevoryty, kovové sošky, nože Khukuri neohrožených Ghurků, nepálské oblečení, vyšívaná trička, apod.), trekovým vybavením (super ceny, mezi padělky se dá se štěstím sehnat i dobrý kus), cestovních kanceláří, a kde se samozřejmě motá i plno pouličních nabízečů čehokoli - suvenýrů, outdoorových aktivit a všemožných drog.

BLÍZKÉ OKOLÍ
Druhý den jsme začali projížďkou na cyklorikše po rušných ulicích plných troubících vehiklů, ovzduší Kathmandu je proslulé svým smogem, nedaleké hory jsou zřídkakdy viditelné. Potvrdili jsme letenky, přičemž jsme nejdříve za asistence ostrahy předběhli 40 čekajících Nepálců, jinak bychom tam stáli půl dne, naštěstí cizinec má zde trochu výhodu :-) Potvrzení je nutné.
Poté jsme vyrazili do dalšího královského města - Patan, který v současnosti s Kathmandu splývá a má s ním mnoho společného. Je ale proti němu mnohem klidnější, měně turisty navštěvovaný a snad s mnohem bohatším Durbar square a ještě více chrámy všude v ulicích. Spousta menších i větších chrámů je prakticky na každém kroku, nejstarším chrámem je Hiranya Varna Mahavihar, známý spíše jako Zlatý chrám (Kwa Bahal), neboť střecha hlavního chrámu a plno
dalších doplňků a ozdob je pozlaceno. Založen byl v 11.století jako buddhistický klášter, obsahuje ale také hinduistické prvky. Během odpoledne jsme prošli i vedlejší čtvrti, až jsme zcela bodhnathuchozeni zapadli do echt místní jídelny, kde jsme doplnili energii na večer.
Následující den jsme vyrazili k jedné z největších stúp na světě, do Bodhnathu (Boudhy). Stúpa byla postavena před 1500 lety na obchodní trase z Tibetu do Indie a zejména po obsazení Tibetu Čínou se stala významným poutním místem tibetských buddhistů. Stúpa je skutečně monumentální, samotná se skládá z několika teras/podnoží po kterých se dá střed obcházet v různých výškových úrovních. Věřících a mnichů je všude mnoho, obcházejí ji, točí modlitebními mlýnky, navšťevují svatyně, atp. Stúpa je uprostřed náměstí obklopeného střešními restauracemi a v blízkém okolí se také nachází plno tibetských klášterů, v jednom má své sídlo ciniláma - po dalajlámovi a panchenlámovi třetí nejvyšší tibetský hodnostář. Je to velice příjemná a klidem naplňující čtvrť, tibetská kultura a duch je zde živoucí jak nikde jinde.
Dále jsme pokračovali do nedalekého (2km pěšky předměstím) Pashupatinathu, tentokrát významného hinduistického místa. Rozkládá se kolem posvátné řeky Bagmati a je nejvýznamnějším poutním místem pro všechny hinduisty v celém Nepálu. Na zalesněném kopečku je obrovské množství chrámků a stavbiček zasvěcených Šivovi a okupovaných stády záludných opic. V okrsku je i několik významných chrámů, které však
nehinduista nemůže ocenit, neboť je mu vstup do nich vždy zakázán. Dole u řeky (potoka) jsou pak pashupatinathspalovací gháty, spaluje se neustále několik mrtvých najednou, proces je vidět v různých fázích: na nosítkách se přinese zabalené tělo posypané květy, rodina se rouzloučí, pak na hranici z dřeva probíhá spalování několik hodin, aby byl nakonec popel rozprášen do řeky. Proti indickému Varanasi jsem zde ale trochu postrádal atmosféru i důstojnost, po plechové střeše nad gháty skákaly a rámusily opice, před gháty z úzké sotva tekoucí říčky pár chlapíků s bidly čistilo bordel z vody a fotit se může bez starostí, naproti ghátům tak sedí mocné zvědavé publikum...
Obě lokality se nachází na předměstí Kathmandu nedaleko letiště. Na dalším významném místě Kathmandu, stúpě Swayambunath, jsme byli již před odjezdem do pralesa -  viz 5. Festival Dasain.

THE END
27.10.2007     Poslední den jsme vstali za úsvitu a vyrazili pozorovat probouzející se Durbar square za proměnlivé světelnosti a magického oparu. Vcelku zajímavá podívaná na úklid ulic, otevíraní a zásobovaní stánků a obchodů a města bez turistů.

Pak už jsme jen za ukrutného smlouvání nakupovali poslední suvenýry, doutráceli peníze a dali si v
strejci v čapkáchThamelu poslední jídlo, banana lassi a zákusek. Večer jsme se s Nepálem rozloučili, nasedli do letadla, prospali se při letu do Bahrainu, prospali se tam zkrouceni na lavicích, chvíli jsme spali v dalším letadle, a pak už spát nešlo, tak jsme začli s pivama... Kolik bylo, 3 ráno? Frankfurt, další piva, Praha...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...

zpět

FHG