DALIBOR DARMOMOR,
OBVODNÍ LÉKAŘ Z POSTUPIC

Dalibor Darmomor, obvodní lékař z Postupic, cestoval vlakem za svým pacientem. Seděl v kupé sám a usínal. Venku pršelo, ale jemu se zdálo, že se oblaka roztrhla, sluníčko ho řezalo do očí a rušilo při čtení.
Proti němu seděl stařík, prasečími očkami po něm pošilhával a v pravidelných intervalech se pochichotával. Darmomor odložil lékařský časopis. Sroloval ho do ruličky a praštil staříka přes ruce a přísně se na něj podíval, jak učitel na neposlušného žáka. Stařík zamžikal očkama a stáhl se do sebe, dotčeně se schoulil do svého, potem a močí smrdícího, hnědého kabátu. Darmomor si přehodil nohu přes nohu, rozbalil svůj lékařský časopis a pokračoval ve čtení. Oči si proti slunci clonil dlaní a víčka se mu klížila.
Darmomor se probudil a venku byla mlha jak smetana, ani alej topolů podél trati nebyla vidět, jen tušil jejich přítomnost, jak se rychle míhají podél oken. Lokomotiva hrozivě zapískala a vlak začal brzdit. S Darmomorem to trhlo, a hodilo na protější sedadlo, až si vyrazil dech. Jak to řídí, nestačil ani domyslet myšlenku, když vlak do čehosi narazil, vagon s Darmomorem vylétl mimo koleje a dvakrát se převrátil přes střechu.
Darmomor na chvíli ohluchnul, tak silné bylo praskání, kroucení, hřmění, trhání, ohýbání a řinčení tun železa, dřeva a kdo ví čeho ještě. Darmomor udělal v kupé několik salt, těžce si pohmoždil bok a ruce pořezal od skla. Na hrudi ho něco bolelo. Ohmatal si odborně prsa, prsty se mu barvily na černo krví, vlastní krví. S panickým křikem si z hrudi vytrhl obrovskou kovovou střepinu a zpocenej se probudil.
Ve spáncích mu bušilo a po celém obličeji tekl pot. Slunce bylo právě na vrcholu své dráhy. Sličná slečna naproti němu si četla jeho lékařský časopis. Vypadala krásně, ale, jak jen to říct, dost smrděla potem a močí. Pohlédla na Darmomora, srolovala časopis do ruličky a přísně ho praštila přes prsty. Darmomor ztratil vědomí.
S bolestí na hrudi se Darmomor probral, venku stále pršelo. Pod botami mu cosi čvachtalo. Sehnul se a spatřil kaluž černé tekutiny. Svým odborným zrakem rozpoznal, že je to krev, kapka za kapkou mu skapávala z nohavice. Lokomotiva hrozivě zapískala a vlak začal brzdit. S Darmomorem to trhlo, a hodilo na protější sedadlo, až si vyrazil dech. Jak to řídí, nestačil ani domyslet myšlenku, když vlak zastavil v Horní Lhotě.
Darmomor vyskočil z vlaku a na peróně málem narazil do sličné výpravčí. V mlze jak smetana ji takřka přehlédl. Přišel k domu svého pacienta, zabušil na dveře a vstoupil.
Již na chodbě ho do nosu praštil pach potu a moči, v kuchyni stál jeho pacient v hnědém kabátu a pochichotával se. Jakto, že neleží? Najednou se prudce otočil, něčím na Darmomora zamířil a třeskl výstřel. Darmomor se sesul k zemi s šílenou bolestí na hrudi. Co se to děje, nestačil domyslet myšlenku, a ztratil vědomí.
Darmomor se probudil v naprosté tmě, v dálce duněly kola vlaku. Stařík s prasečíma očkama zaskuhral: "A máš to." Jak jen venku asi je, hmatal Darmomor kolem sebe, ale shledal, že je těsně uzavřen v dřevěné bedně. Na hrudi se mu rozlévala jakási teplá tekutina. Víčka se mu klížila, z ruky mu vypadl lékařský časopis.
Dalibor Darmomor mladší, obvodní lékař z Postupic, cestoval vlakem za svým pacientem. Sluníčko ho řezalo do očí a rušilo při čtení, za oknem běžela alej topolů lemující hřbitov. Lokomotiva hrozivě zapískala a vlak začal brzdit. S Darmomorem to trhlo, a hodilo na protější sedadlo, až si vyrazil dech...
Darmomor se probudil, venku pršelo. Ačkoli seděl v kupé zcela sám, vlakem se nesl nesnesitelný pach potu a moči. Darmomor se schoulil do svého hnědého kabátu a spokojeně usínal.

(2005)

zpět

FHG