František Gelner

VŠICHNI MI LHALI

 

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,

blázna si ze mě dělali,

přede mnou citem se rozplývali,

za zády se mi vysmáli.

 

Básnici, žurnály, učenci lhali,

po léta za nos mě vodíce.

Muži mi lhali, ženy mi lhaly,

ženy, ty lhaly mi nejvíce.

 

Srdce mé stále po lásce prahne,

nikomu však již nevěřím.

Když ke mě někdo ruce své vztáhne,

bojácně ustoupím ke dveřím.

 

Řekl bych, že všechno je ztraceno v bytí,

Bytí je však tak záhadné!

Klidný jsem, mohu-li své pivo píti,

hořící tabák nezchladne.

 

Touha má bloudí těkavě světem

a já popíjím v úzkých zdech,

co je mi po tom, budu-li dětem

cestou k domovu na posměch.

 

Propil jsem peníze, na dluh pít budu,

šťasten kdo propije boty své!

Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu,

podzim ze stromů listí rve.

 

zpět

FHG