ON

 

Zas na mě kouká, cizí tvář v zrcadle, kdo jen to proboha je? Tváře, zarostlé vousama, jsou zjevně propadlé a rozcuchaný mastný drn na hlavě velké kouty těžko schovává. Oči sklené, protkané krvavými žilkami, jak kdyby vrahovi patřily! Temné vaky pod nimi také parádu nedělaj a z rozpraskaných rtů teče krev. Chvějí se, jak kdyby chtěly něco říct, ale on vypadá, jak kdyby umíral, a do pěti napočítat neuměl. Hlasu se nedočkáš, jen zachroptění, a krvavý hlen přistál v umyvadle. Zuby se žlutě zaleskly, jeden spodní chybí. Raději zhasínám, abych ho neviděl, a do své hrobky se vracím.
Nemůžu se ho zbavit, je stále se mnou, ráno, v poledne, večer zas. Každý den mě sleduje, bezvýrazné oči valí a stále nic neříká. Zítra tu bude znova, moje koupelnová příšera, zas o něco ošklivější.

 

(2005)

zpět

FHG