ŠVIH 2007


Mapník na řidítka a ve dvojici na horských kolech objíždět kontroly. Těžce sportovat a přitom neustále přemýšlet. Jezdit samotní nádhernou krajinou, ale i tak měřit schopnosti s ostatními. To vše a ještě víc je Švih.

V sobotu 21.4. se konal Švih, závod MTBO - scorelauf dvojčlenných týmů (= orientační závod, kde není pevně dané pořadí kontrol více informacích o závodu naleznete zde - http://svih.php5.cz/). Loni jsme ho jeli poprvé a naprosto nás to nadchlo, není to totiž jen o fyzické trénovanosti, ale hlavně o přemýšlení a taktice, nejedou všichni to samé, ale pouze a jen to, co si zvolí. Zároveň je to spolupráce dvou lidí, což není vždy nejsnadnější, ale je to vetší sranda.
Podobných závodů se koná víc, ale Švih patří mezi ty méně proflaknuté, tudíž navštěvované, což provází příjemná až rodinná atmosféra. Také jsme nalákali plno kámošů, protože je mnohem zábavnější soupeřit se svými kamarády než s anonymními jmény.
Start/cíl byl v rekreačním areálu Palestra Relax u Račic (Křivoklátsko), ráno jsme se sjeli, vyzvedli mapu a šlo se na start. VIDEO předstartovní. Tentokrát se každá trať (dlouhá 6h, krátká 4h, my jeli dlouhou) startovala na dvě poloviny, startovní výstřel předovkami z 19. století provedli rakovničtí ostrostřelci ve fešných mundúrech! VIDEO ze startu.
A pak to začalo, za startem jsme dostali bodové ohodnocení jednotlivých kontrol s popisky a přišlo to nejdůležitější - vymyslet strategii. Kontroly byly roztroušeny jednak na velké mapě 1:50000, kde jich bylo asi 40 za 20-80b. (u těch je jen popis, kde najít kleště), a pak byla ještě jedna malá oblast - Kůlny, pro kterou byla podrobná mapa MTBO 1:15000, kde bylo na malém prostoru (ale v náročném terénu) dalších 30 kontrol za 5-20bodů (zde označené i lampiony).
Náš bratrsky Pleasure and Pain Bike Team vyrazil nejdříve sbírat ty nejhodnotnější kontroly, což tedy znamená ty nejdále, nejméně přístupné, v největším terénu a na nejvyšších kopcích. Ale ono se vyplatí sezobnout těžce nějakou 80 než se honit mezi 20. Také jsme to nezvolili jen my, za začátku nás dost jelo stejnou trasu. Hnali jsme se křivoklátskými lesy s žilami plnými adrenalinu a tempem, jaké při běžné vyjížďce člověk ze sebe nikdy nevymáčkne...
Pak jsme se ale zasekli u jedné kontroly, která byla značně nejasně zanesená v mapě. Už tam bloudilo asi 6 týmů a přijížděli další, i pár našich kámošů. Hledali jsme a hledali, asi 15 minut jezdili stále nahoru a dolů a nikde pořád nic. Nakonec jsme to rozmrzele vzdali a vyrazili dál, jenže brácha hned ve sjezdu prorazil duši. Tak jsme se se všemi rozloučili, popřáli si vzájemně štěstí a všichni odjeli. První zásek, hlavně že brácha před týdnem říkal, že při závodu může píchnout jen idiot... :)
Co ale měnil duši, tak z lesa nad námi najednou začali sestupovat jiný závodníci, a že ta kontrola je tam. Tak jsem tam vyběhl a dlouho hledanou 50 jsme nakonec tedy měli. Vše špatné je pro něco dobré :) Bohužel jsem zjistil, že jsem někde ztratil pumpičku. Brácha vyměnil duši a pokračovali jsme. Po chvíli zjistil, že pumpičku někde ztratil už i on, bylo teprve 2h po startu a nám hrozilo, že když píchnem, tak už nikam nedojedem, no fajně to začíná... Ale při závodu může přeci píchnout jen idiot :), tak jsme bez bázně a hany pokračovali dále.
Počasí bylo úžasný, byť trochu chladno tak slunečno, a krajina nádherná (tedy pro oči, pro cyklozávodění moc ne :) ) - samé kopce, husté lesy, tu a tam hájovna nebo víska, potoky v hlubokých údolích, atd. Pleasure!
Přes pár vzdálených kontrol za 30-40b., z nichž jednu jsme také zas hledali asi 20min (občas cesty na mapě neodpovídaly cestám ve skutečnosti!), jsem dorazili na takřka nejvzdálenější kontrolu za 80. To už jsme jeli dlouho úplně sami a prakticky ani nikoho nepotkávali. Jelo se báječně, ale čas se už dávno přehoupl přes polovinu, tak jsme fofrem po silnici vyrazili ke Kůlnám (my tomu tedy říkali Kobyla, vždy si to nemůžu nějak zapamatovat, jen první písmeno. Loni to by Žlábek a my tomu říkali Žabák :) ). Cestou jsme vyzobli jednu 20 a ve vsi Kublov doplnili pití. Hospody i obchody byly zavřený, ale paní na zahradě, co měla jakýsi krámek u sebe v baráku, pro nás otevřela a prodala 2l coly a 1,5l vody za 17 kaček, tak to je ráj!
V Kůlnách jsme chtěli strávit konec závodu a ještě tam nabrat co nejvíc bodů s tím, že na návrat (ještě 12-15km) si necháme 3/4h. Jenže už jsem měl delší dobu nějak povolené sedlo a taky špatné tušení (nebylo to poprvé a to mám tohle kolo něco málo přes rok, nějakej blbej systém asi, páni inženýři někde udělali chybu!). Když jsem to začal zkoumat, vskutku se potvrdilo, ze šroub uchycující sedlo je zřejmě nalomen. Moc jsem do toho nešťoural, ale po nasednutí to prasklo zcela a sedlo leželo na zemi. Tak to je konec! Zrovna jsme potkali Rabiho, kterej říkal, že mu šroub prask taky, naštěstí v Broumech na návsi, a že mu to chlapi ze vsi opravili (šroub, matka a pár podložek - zlatý český ručičky!).
Jenže my měli 1,5h do cíle, takže podobné řešení nemělo smysl. Naštěstí jsme byli na jediném místě, kde byli pořadatelé (předávali mapu Kůlen), tak jsem jim tam nechal sedlo i sedlovku, že mi je večer dovezou, vykašlali jsme se na body v Kůlnách a vyrazili zpět. Pain!
Náš tým však i přes zádrhele fungoval stále skvěle, půjčovali jsme si sedlo a vždy jel jeden ve stoje. Člověk by řekl ze po cca 55km v závodním tempu to bude utrpení, ale nebylo to zas tak špatný, něco mezi spinningem a Lancem Armstrongem, když se vydává na rozhodující únik :) (Pozn.: Na spinningu jsem nikdy nebyl a jako Lance taky nikdy nejezdil... :) ) Času i sil bylo ještě dost, tak jsme v klidu vzali cestou ještě 3 kontroly za 20, v pohodě si vychutnávali projížďku a výletnickým tempem a s velkou časovou rezervou dorazili do cíle. Škoda že jsme to nemohli naplno dodrit až do konce...
Bláhově jsme si mysleli, že máme závod super rozjetej a útočili bychom na bednu (loni jsme byli 7.), ale i s 80-100 bodama navíc kdyby neprask ten šroub, bychom si jen zajistili místo v první dvacítce, možná patnáctce. Jo, jeli i profi týmy, kteří získali dvojnásobek bodů než my. Tak to je holt jiná liga, ty asi frčej, orientujou se v mapě a hledaj kontroly nějak zkušenějc :)
Takhle jsme s 580b. skončili 25., což je (pro nás :) ) velká bída bejt až v druhé polovině startovního pole. Tešit nás snad může jen to, že jsme i takhle porazili všechny naše kámoše - ZdarBar bike team!, Niedzwiedz, STS Chvojkovice - Brod, Feferonky, Cuba Libre Bike Team a na kratké trati Snail Bikers Team I a II (II pro defekt s přehazovačkou nakonec nedojeli)...
(Pro zájemce naše trasa: 31 - 37 - 48 - 39 - 38 - 40 - 47 (prasklá duše, problém najít) - 67 - 66 - 51 - 54 - 62 (problém najít) - 63 - silnice - 55 - pití v Kublově - 100, upadlo sedlo - 46 - (44 jsme nenašli, byli jsme nějací rozhození) - 41 - 33)
Rád bych vám řekl, kolik jsme toho najeli, ale byl vskutku nějakej smolnej den a tachometr mi co chvíli neměřil. Tak mám natočeno jen 66km, ale ujeli jsme asi něco přes 70. Brácha má naměřeno 15km... Měl tedy tachometr schovanej pod mapníkem, takže ho nemohl sledovat, ale nevím, nevím, úplně normální se mi to nezdá... :)) Nicméně ale jeho pumpičku někdo našel a přivez do cíle, moji ne.
Pak byla večeře - super polívka a svíčková a piva. Uvnitř Gambrinus, venku Svijany a opečený klobásky s křenem, bomba! Po vyhlášení výsledků a tradičně bohaté tombole byl koncert kapely Boží Sound a pilo se venku u ohně i v jídelně. Dost lidí odjelo, nicméně pořadatelé a nás pár, co zůstali, se sudy pěkně zatočili (však se taky pilo od 4 a po závodě to do hrdla padá, že člověk ani neví jak) a byl to super večer. Ráno vydatná snídaně a domu.
Tak to je celý příběh. I přes defekty a to, že se nám smůla trochu lepila na paty, to byla báječná akce a rozhodně se těším na další ročníky. Díky!!