|
ZRADA
Teď udělám hroznou věc.
Zradím.
Vědomě.
Mám trochu výčitky svědomí, avšak to vzrušení z neznámého a nového je
příliš silné.
Dlouho jsem váhal, ale už jsem se rozhodl.
Zkusím to.
Není pravda to co mi říkáš a už vůbec ne, z čeho mě obviňuješ. Lžeš si
sama sobě a chceš, abych těm lžím také věřil. Jseš bláhová, klameš se.
Nechci tě už poslouchat, jdu pryč.
Bylo to krásné, ale cítím v sobě prázdno.
Krátká intenzívní radost vyprchala a teď se jen cítím provinile.
Jak se mám ospravedlnit?
Nevím, vždyť jsem se vědomě rozhodl.
Zradil jsme tě.
A proč mi to říkáš?
Protože ti to musím říct, hrozně mě to trápí.
Tys mě zradil, a teď na mě chceš ještě hodit vinu a svoje černé svědomí?
To mě chceš ranit dvakrát jednou ranou?
…
Žij si s tím sám. A trap se. Když ti to za to stálo. Já ti nepomůžu,
odcházím.
K prázdnu přibyl ještě smutek. Ztratil jsme něco velkého a nezískal téměř
nic.
Je to nová životní zkušenost.
Už nikdy nezradím!
Anebo příště zradím pouze tak, abych neměl výčitky.
|