ZRŮDY

Líbali jsme se jak o život už asi 20 minut. Povalil jsem ji na postel a přes blůzku nahmatal pevné prso. Jemně jsem ho hnětl a jazykem jí rejdil v puse. Chci ji!
Má ruka se jí dostala pod blůzu a laskala jemnou hřejivou kůži. Její pružné tělo se pode mnou vrtělo a útlá ručka mě šimrala ve vlasech. Zajel jsem jí rukou do kalhot a snažil se dosáhnout co nejdál. Pásek mi toho ale moc nedovoloval. Líbání se stávalo stále vášnivějším, jakoby to ještě vůbec šlo...
”Jestli se chceš se mnou jen vyspat a ráno zmizíš, tak to radši odejdi hned,” vypadlo z ní najednou.
Přestali jsme se líbat a hleděli si do očí. Byla smrtelně vážná. Vytáhl jsem jí ruku z kalhot a skulil se vedle ní. Nechtělo se mi o čemkoli bavit, byl jsem opilej.
Chtěl jsem se s ní vyspat, moc jsem to chtěl! Vlastně mi bylo úplně jedno s kým. Prostě jsem to potřeboval a ona se na mě ten večer lepila, tak jsem toho využil. Ona to brala vážně, jenže já s ní opravdu chodit nechtěl. Chtěl jsem ji jen teď, a pak už ne.
„Asi máš pravdu,” koukal jsem do stropu a najednou v sobě cítil děsnou prázdnotu. Ona na mě zírala a do očí se jí valily slzy. Nechtělo se mi odejít, ale atmosféra zhoustla za únosnou mez a nejsem zas takovej hajzl, abych ji sliboval lži.
Posadil jsem se a pomalu vstával. Zachytila mě: “Proč mě nechceš?” Neměl jsem chuť jí něco vysvětlovat. Proč si ženský chtěj povídat vždycky tehdy, když na to chlap nemá nejmenší náladu?
“Co je na mně špatnýho?” slzy jí tekly po tváři.
Otočil jsem se na ni a nadechl se. Nic jsem ale neřekl, jen hlasitě vzdychl. Přece jí nemůžu říct, že by musela být mnohem hezčí, chytřejší a sympatičtější, abych se do ní moh zamilovat.
„Ahoj,” šel jsem ke dveřím. Sakra, jak rád bych se s ní ale vyspal!
„Tak se se mnou aspoň vyspi!” zakňourala.
Zarazil jsem se. Ne, takhle to ale nechci. Odcházím, začala se mi hnusit - její nehezká ubrečená tvář a ubohá touha.
„Nenechávej mě tu samotnou!” skoro zakvílela, když jsem měl ruku na klice. „Podívej, chceš mě přece, ne?” rozepínala si zbrkle knoflíky, „neodcházej!” blůza letěla k zemi a podprsenka hned za ní. Otočil jsem se a koukal, jak jí bradavky v oranžovém svitu pouliční lampy vyzývavě trčí proti mně. Měla krásný prsa.
Chytila se záblesku naděje, rychle si rozepnula pásek a začala si stahovat kalhoty i s kalhotkama najednou. Zahlédl jsem holý klín, po kterém jsem tolik prahnul. Suše jsem polknul a vypadl z jejího pokoje, za sebou jsem zaslechl nelidské zaskučení: „Ty hajzle!”
Proběhl jsem bytem a za chvíli už mířil k domovu. Znechucený a s pocitem prázdnoty jsem si zamyšleně kopal s lahví válející se na ulici. Za sebou jsem nechal další srdce - nahé, ležící na zemi, plačící, zlomené...

(2005)

zpět

FHG