Kostel svatého Jakuba
- stavebně historický průzkum
Rok: 2004
Účel: seminární práce na Stavebně historickou analýzu
Úroveň: Kvalitní rozbor vývoje a stávajícího stavu kostela
Kostel svatého Jakuba
Malá Štupartská, Praha 1
1. DĚJINY OBJEKTU A STAVEBNÍ HISTORIE:
1.1. Založení kláštera, první kostel
Minoriti byli do nynějšího místa uvedeni již roku 1232 (za vlády Václava I.),
nedlouho po založení řádu (1221). Zápis o jejich příchodu připouští možnost
uvedení řádu do již existujících staveb, snad nevelkého dvorce, při němž mohl
stát kostelík či kaple. Zřejmě z toho důvodu se svatojakubský klášter, oproti
zvyklostem žebravých řádů, neocitl v chudinské čtvrti města, jak bývalo obvyklé.
Také zasvěcení chrámu sv. Jakubu Apoštolovi, který nepatří mezi minoritské
řádové světce, spíše naznačuje starší přemyslovské založení.
Minoriti zřejmě bezprostředně po příchodu zahájili stavbu nového kostela, který
byl již roku 1244 posvěcen biskupem Mikulášem, ale podobu této stavby neznáme
(jeho stavba z třicátých a čtyřicátých let 13. století, z přelomu dvou slohových
období v českém umění - románského a gotického, nedává totiž jistoty o jeho
slohovém utváření, předpokládá se však, že se jednalo o stavbu menšího kostela,
snad raně gotického) a nemůžeme ani s určitostí tvrdit, že zaujímala místo
dnešního chrámu. Nejstarší zbytky minoritského areálu se totiž nalézají ve
značné vzdálenosti od současného kostela a tvoří prostory dnešní školy, která
již od roku 1841 nepatří do areálu kláštera. Po roce 1244 není o klášteru sv.
Jakuba na dlouho zaručených zpráv.
1.2. Stavba gotického kostela
Dnešní chrám vznikl později, a to ve dvou etapách, které prozrazuje odlišná
orientace presbyteria a lodi kostela. Presbyterium se patrně stavělo po požáru
Starého Města roku 1291, k jeho dokončení asi došlo roku 1308. Nejpozdějším
datem vzniku presbyteria je rok 1323, kdy se výstavbou kaple sv. Anny mění celá
orientace areálu. Původní chór je však dnes potlačen kulisou barokní vestavby,
která orientaci kostela sjednotila do jedné linie. Někdejší gotická stavba byla
také vyšší, vrchol klenby dosahoval snad úrovně 30m a bazilika se tak řadila k
nejvyšším pražským chrámům lineárního, spirituálního směru.
Zřejmě první stavbou další etapy je dnešní sakristie, užité tvarosloví skutečně
odpovídá době vzniku okolo roku 1330. Chrámové trojlodí bylo budováno podle
jiného plánu a v jiné době než presbytář. Barokní přestavba ale zasáhla do
konstrukcí natolik radikálně, že nelze potvrdit správnost data 16. července 1374
(slavnostní vysvěcení Janem Očkem z Vlašimi za účasti Karla IV.), jako termínu,
do kterého byla dokončena novostavba lodě. Středověkého původu je také štíhlá a
vysoká tzv. hodinová věž při presbytáři, podobající se italským kampanilám.
Gotický základ má i pravá průčelní věž, dodatečně barokně přestavěná. Existence
věží je v rozporu s mendikantskými předpisy, podle kterých měly být kostely
bezvěžové. Hodinová věž se zachovala v celé své výšce, včetně vnějšího
panelování vysokými lomenými oblouky.
Původně bylo zamýšleno zbudovat trojlodí v ose chóru, avšak z neznámých důvody
bylo nutné odklonit jeho osu poněkud na severozápad, čímž půdorys chrámu dostal
lomený tvar. Trojlodí bylo dokončeno ještě před husitskými válkami.
Monumentální gotický kostel, který se stal druhou největší stavbou svého druhu
(po katedrále svatého Víta) v Praze, byl často místem významných událostí našich
národních dějin. Byly místem slavnostních obřadů při pohřbech českých panovníků,
také jevištěm událostí politického i náboženského rázu, apod.
1.3. Chátrání, renesance
Za husitských bouří zůstal kostel uchráněn zničení (díky v sousedství žijícím
řezníkům), ale neušel znesvěcení - kostel byl proměněn ve zbrojnici a mincovnu.
Minorité kostel i klášter na čas opustily, kostel byl znovu vysvěcen roku 1437.
Na jeho podobě se ale dlouhou dobu nic zásadního neměnilo, jen při drancování v
roce 1521 byla zničena většina kostelního zařízení.
Díky nedostatku financí však kostel chátral a částečně byl poškozen požáry v
roce 1558 a 1596. V letech 1596 – 1603 je kostel zevně i vnitřně opraven a
vyzdoben (za Rudolfa II., zřejmě renesančně, avšak tehdejší stav dnes již nelze
vymezit), také je doloženo vybavování chrámu novým inventářem (15 nových
oltářů), vymalování klenby, a také úprava kaple Panny Marie, přimykající se k
presbytáři na jižní uliční straně. Kaple ale pravděpodobně vznikla ještě v
předhusitské době a byla v roce 1596 pouze obnovena.
1.4. Barokní přestavba
Ve 3. Čtvrtině 17. století probíhala barokní obnova chrámu, která však byla
narušena „francouzským“ požárem 21. června roku 1689, který v několika hodinách
strávil větší část města židovského i Starého (bylo zničeno cca 750 domů).
Kostel sv. Jakuba byl postižen nejvíce ze všech kostelů, neboť byl za účelem
opravy omítky obklopen lešením, které rozšířilo a uspíšilo jeho zhoubu. Tehdy se
zřítil průčelní štít i klenba kostela, zničeno bylo i všechno zařízení, mimo tří
nejcennějších kultovních památek chrámu – sochy Svatojakubské piety, obrazu sv.
Antonína a sochy Trpícího Krista.
Nejdříve minorité opravili kapli sv. Anny (již koncem roku 1689), jako
provisoria, v němž se sloužily bohoslužby, a obnovili klášter. Teprve na konci
roku 1690 začala základní obnova, spíše přestavba, kostela, kterou řídil Jan
Šimon Pánek (Pannetius).
Gotická basilikální dispozice, v půdoryse lomená, byla vestavěním menšího chóru
barokního do prostoru původního chóru gotického vyrovnána v symetrický útvar,
kratší, než byl dřívější chrám. Nastavění tribun nad prostory bočních lodí a
zaklenutí středního chrámového prostoru valenou klenbou s lunetami, posazenou o
5m níž než byla předchozí klenba gotická, změnilo výškové proporce chrámu a dalo
jeho interiéru nový rytmus a vzhled. Tato nová vnitřní dispozice obráží se i na
jeho vnějšku, jehož hrotitá vysoká okna byla zazdívkami rozdělena v několik řad
oken půlkruhových, čímž stoupla masivnost zdiva, zesílená nadto na trojlodí
odstraněním opěráků a jejich nahrazením plošnými lisenami. V průběhu barokizace
zůstaly zachovány v podstatě všechny starší konstrukce.
Obnova probíhala pomalu, roku 1698 byla teprve dokončena loď, ale chór nadále
„ležel v sutinách“. Plně přestavěný kostel vysvětil až 11. června 1702 pražský
biskup Vít Seipl. Průčelí zůstalo nedostavěno a západní věž nikdy nedosáhla
plánované výšky. Vnější fasády jsou prosté, patrně proto, že se uplatňovaly
pouze v malém odstupu. Úprava se přidržela hmotného rozvržení, jaké měl kostel
před požárem. Výzdoba průčelí se v podstatě omezuje na přízemní partie se
zajímavými barokními portály, z nichž střední má nakoso postavené pilastry, a
jeho, pro barokního architekta přílišnou výšku, se snažil Pánek zmírnit
vodorovným členěním. Nad portály se uplatňují štukové vysoké reliéfy kolem
kruhových oken, vytvořené v duchu italského barokního ilusionismu Ottaviem
Mostem.
1.5. Vnitřní vybavení, vývoj po
současnost
V dalších letech byl chrám postupně vybavován vnitřním zařízením. Nákladem
šlechty a bohatých měšťanů byly založeny a zbudovány četné oltáře, jež ve dvou
desetiletích vyplnily všechna volná místa při stěnách i pilířích chrámu. V
letech 1736-39 bylo Pánkovo dílo dovršeno a obohaceno štuky Abondia Bolly,
umělým mramorem Kristiána Schartzmanna, zlacením Quido Buckolsheina, sochami
putti s vázami na emporách od pražského sochaře Františka Karla Dracka a
nástropními malbami (byly odstraněny z klenby původní příčné klenebné pásy a
klenba byla nově vyzdobena) zobrazujícími mariánský cyklus od Františka Vogeta.
Tehdy teprve získal chrám dnešní výraz, na kterém nic nezměnily ani požár v roce
1754 (tehdy byla poškozená Severní věž, od té doby zůstala nedostavěna) a
následná oprava, ani drobné rekonstrukční práce konce 19. století a opravy v
letech 1938-42, kdy proběhla generální oprava chrámového vnitřku a oprava
vnějších fasád. Kostel byl nově vysvěcen 10. listopadu 1940 biskupem Antonínem
Eltschknerem. Poslední opravy proběhly na začátku 90. let 20. století.
2. ROZBOR OBJEKTU, HODNOTNÉ DETAILY A
PRVKY
2.1. Obecná specifikace
Mohutný zbarokovaný, v jádru gotický, chrám je trojlodní bazilika s tribunami
nad bočními loděmi a s presbytářem o pěti polích a závěru závěr devíti stran
šestnáctiúhelníka, uchýleným poněkud na sever z osy trojlodí. V úhlu sevřeném
presbytářem a severní boční lodí se tyčí kvadratická hodinová věž, v koutu
protilehlém přiléhá kaple sv. Františka. Druhá věž stojí nad nejzápadnějším
polem jižní boční lodi, nedokončená (třetí) severní průčelní věž je až barokního
původu. K severní straně závěru choru je přistavěna sakristie.
Dnešní chám je nižší a kratší než byl kostel gotický. To platí především o
kněžišti, pravoúhle uzavřeném, které je z pěti polí, a které v dnešní podobě
vzniklo vestavěním do původního chóru gotického ve snaze vyrovnat tak dřívější
lomený půdorys chrámu, v barokním pojetí architektury neudržitelný. Provedeno to
bylo tak, že jižní obvodová zeď byla postupným zesílením vyrovnána ve svém lícy
s osou kněžiště, zatímco stěna závěrová a severní byly prostě do stávajícího
chóru vestavěny. Tato obratná úprava byla zamaskována systémem přízemních arkád
a dvou pater tribun nad sebou a architektonickým řádem pilastrů mezi oblouky
arkád a tribun, které vnitřku dávají nový rytmus. A co nešlo vyjádřit
dynamičností tvarů primárních, bylo docíleno výzdobou, v níž je plnost, tvarová
skvělost i hra barev.
2.2. Gotické prvky, detaily, zdivo
Původní gotickou krásu shledáváme v podkroví presbytáře, jehož raně barokní
klenba byla vložena značně níže než klenba gotická, přes 30m vysoká. Zbytky
gotického členění presbytáře jsou k vidění dodnes jak v podkroví, tak i na
nejvyšší barokní galerii severní stěny. Hrušková žebra vyrůstala přímo ze
svazkových oblých lineárně pojatých příporek, provázených čelními oblouky s
výrazným oblounkem. Jejich profil sousedí bezprostředně se složitým ostěním
nesmírně vysokých oken, tvořeným oblounkem a dvěma výžlabky dělenými pravoúhlým
zářezem. Stěna byla v presbytáři úplně vymýcena, ani profilace vítězného oblouk
se nezachovala. V trojlodí je zachován jediný čelní oblouk klenby v podkroví na
severní zdi jižní věže.
Zazděné gotické okno shledáváme pouze ve východní zdi dvoustěnného závěru kaple
v prodloužené jižní boční lodi při presbytáři. Dvě zazděná lomená okna jsou
vidět i na jižní věži. Nad nimi byla věž prolomena ještě třemi mocnými lomenými
okny s prostě skoseným ostěním (viditelné zevnitř věže), jejichž vrcholy jsou
těsně nad dnešními barokními okuly. Věž byla budována z krásných tesaných
kvádrů, její nejvyšší patro, stejně jako obě horní patra hodinové věže jsou až
barokní. Hodinová věž si uchovala dokonce gotické cihlové panelování.
Mendikantské kostely neměly mít původně věže, ale ve druhé čtvrtině 14. století
se již na původní předpis nedbalo a kostel sv. Jakuba tak má dokonce věže dvě.
2.3. Vnější vzhled, detaily
Vnějšek byl barokizací zbaven takřka úplně gotických tvaru, ovšem ne gotického
rytmu. Pouze vysoké stěny presbytáře jsou dosud členěny mohutnými, vlastně
neodstupněnými opěráky gotickými, které si zachovávají nejvíc ze své gotické
podoby, ačkoli byly při barokní přestavbě cihlovými přizdívkami zesíleny.
Trojlodí je již bez opěráků a všechna původní gotická vysoká okna chóru i
ostatních částí chrámu byla zazdívkami v souhlase s úpravou chrámového interiéru
upravena v chóru ve tři řady, na bočních lodích ve dvě řady a na ostatku v jednu
řadu oken lunetových. Kromě toho pod hlavní římsou chrámu byla upravena řada
oken elipsových, osvětlujících podkroví. Okenní šambrány (ve štítu a na věži)
mají ještě profilaci 17. století (ucha s kapkami a zvýšeným nadokenním
překladem), stěny trojlodí jsou hladké, bez opěráků, členěny lisénami. Zdivo
trojlodí pochází z velké části až z doby po požáru, v přízemí na jižní fasádě je
jednoduchý portálek s přímou nadpražní římsou, uchy a kapkami.
Chrámové západní průčelí bylo barokně zcela přehodnoceno, dříve bylo v ose
hlavní lodi prolomeno obrovským lomeným oknem. Na rozdíl od ne moc zdobených
vnějších stěn bylo v barokní úpravě vyřešeno umělecky náročněji. Originálním
způsobem tu bylo užito k zvýšení působivosti stavby, na niž pro nedostatek
odstupu v těsné ulici by se architektonická dekorace mohla stěží uplatnit,
plastiky. Nad třemi prostými portály, okolo půlkruhových oken byly umístěny tři
štukové figurální kompozice, které předznamenávají svým utvářením architekturu
18. století. Představují Apotheosu sv. Františka z Assisi, sv. Jakuba Většího v
kruhu poutníků (střední reliéf) a Apotheosu sv. Antonína Paduánského od sochaře
a štukatéra Ottavio Mosty z let 1695-1701. Fasáda je členěná do tří vertikálních
pásů, z nichž střední, poměrně úzký, vyznačuje dvojice pilastrů s korintskými
hlavicemi, ve vyšší etáži s kompozitními. Střed ukončuje trojúhelný štít a další
segmentový nad ním, uzavřený atikou s balustrami. Také atiku s vázami doplňují
sochy O. Mosta a segmentový štít vrcholí sochou svatého Spasitele.
2.4. Interiér, detaily
Hlavní loď o pěti travé překlenula barokní valená klenba s lunetami, jednotlivá
pole oddělují pasy. Klenbu doplňuje nástropní štuk a především malby Františka
Vogeta z roku 1736, přemalované roku 1881 a restaurované roku 1940. Spolu s
malbami vznikla i štuková dekorace chrámu. Květinové a ovocné lemy lunet a
symbolické výplně nosných pasů hlavní klenby vytvořil štukatér Abondio Bolla.
Štukové mramorové pilastry, zdobící pilíře mezi arkádami kněžiště a hlavní lodi
provedl na přelomu let 1736 a 1737 pražský mramorář Kristián Schartzmann.
Do bočních prostor se hlavní loď otevírá půlkruhovými oblouky, do kterých jsou
vloženy rovněž půlkruhové podklenuté empory. Velká tloušťka mezilodních zdí je
dána patrně začleněním gotických pilířů do konstrukcí. Boční lodi zaklenuly
křížové klenby oddělené pasy, na stranách klenbu zdobí štuk, ale oproti hlavní
lodi je výzdoba střízlivější, mramorářský obklad pilířů se omezuje na lisény
zelenavé barvy. Ve východním ukončení jsou zajímavé centrální kaple – jižní s
kupolí, severní pouze s pendentivy. Kaple jsou zaklenuty valeně s ukončujícími
pasy svedenými na mramorované pilastry červenavé barvy s bohatě zlacenými
hlavicemi, které jsou dílem Kristiána Schartzmanna z roku 1737. Středy kleneb
jsou v jižní kapli kruhovým, v severní oválným otvorem prolomeny do prostoru
tribun. Klenba tribun nad těmito otvory je upravena do nízkých kupolí s
lucernami. V ostatních polích tribun jsou klenby křížové, nasazené na shluky
pilastrů a přizdobené na hranách štukovými pruhy plastických květů a ovoce od A.
Bolly. Kaple mají pokročilé členění, připomínající kostel ve Waldsassích, v
Praze pak kapli při presbyteriu kostela sv. Havla. Nelze proto vyloučit, že tato
dvojice kaplí vznikla až během úprav ve 30. letech 18. století nebo po dalším
požáru roku 1754.
Arkády bez archivolt zdobí dekor s páskou, pilastry oddělující oblouky mají
kompozitní hlavice, které nesou vždy úsek kladí a průběžnou konsolovou římsu.
Kruchta vložená do prostoru mezi věže, je od lodi zřetelně oddělena, a je úměrně
štukově dekorována od A. Bolla. Triumfální oblouk má bohatou figurální štukovou
dekoraci od O. Mosta z roku 1696.
Presbyterium je zúženo a zaklenuto shodně s lodí, pole zde však probíhají v
rychlejším rytmu. Také zde jsou nástropní malby F. Vogeta z roku 1736. Na rozdíl
od dvouetážového členění lodi, je presbyterium trojetážové, zdrobnělé. Po pravé
straně kněžiště u triumfálního oblouku je proražen vchod a okno do kaple sv.
Františka Serafínského, která je prostá, obdélná, k východu se zužující
prostora, sklenutá dvěma kříži.
Chodbou z kněžiště mezi gotickou stěnou starého chóru a arkádovými pilíři
dněšního barokního kněžiště se za hlavním oltářem vejde do gotické předsíňky,
spojující chór se sakristií. Je to gotická čtvercová místnost, sklenutá čtyřmi
křížovými klenbami, jejichž žebra nasedají ve středu výšky stěn na lupenovité
konsoly s maskarony, uprostřed sakristie pak jsou zachycena masivním sloupem s
prstencovou hlavicí. Linearistické tendence jsou vyjádřeny právě nízkým osazením
konzol, což podmiňuje růst profilovaných svazkových přípor, stoupajících vzhůru
po stěnách, přípory přecházejí do klenby již bez prostředníkových hlavic. Ve
svornících kleneb jsou tesané znaky. Je to jeden z nejpůsobivějších prostorů
pražské vrcholné gotiky, vzniklý v třetím desetiletí 14. století.
2.5. Vybavení kostela
V interiéru kostela je pozoruhodné vybavení, na jehož tvorbě se podílela řada
nejvýznamnějších výtvarníků pražského baroka. Václav Vavřinec Reiner dodal roku
1739 obraz Glorifikace sv. Jakuba Většího na hlavní oltář, sochy zhotovil Matyáš
Schönherr. Pod tímto obrazem je v oltáři umístěna gotická Pieta z doby kolem
roku 1500, jíž tradice připisuje mnoho zázraků. Hlavní oltář je raně rokokový,
rámový s předsunutými postraními brankami, mezi nimiž se uplatňuje klasicistní
portálová architektura tabernáklu.
Boční oltáře jsou většinou barokní, portálové a s nástavci, dřevěné, povrchově
upravené imitací mramoru. Mají rozmanitou dobu vzniku a nestejnou kvalitu
provedení. Na oltářích se podíleli např. Richard Prachner, Petr Brandl (čtyři z
bočních oltářních obrazů), Petr Kecka, Jan Jiří Heinsch, Hans van Aachen, Jan
Kryštof Liška a další. Nejznámějším uměleckým dílem, které se v interiéru
kostela nalézá je náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic, jehož
architektonické ztvárnění vypracoval slavný vídeňský architekt Johann Bernard
Fisher z Erlachu v roce 1714 a plastickou výzdobu dodal Ferdinand Maxmilián
Brokof (1716).
Varhaní kruchta je vyplněna překrásným trojlodním korpusem varhan, s početnou
plastickou polychromovanou výzdobou a bohatě řezanou dekorací akantového
ornamentu z počátku 18. století, varhany jsou podle počtu hlasů největší u nás.
V hlavní lodi je řada lavic, z nichž většina pochází z první čtvrtiny 18.
století
3. SEZNAM PLÁNOVÉ A OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
1 - Grafické vyhodnocení SHP
2 - Širší vztahy
3-10 - Veduty a jejich výřezy, dobové fotografie
11 - Fotografie - současný stav
12,13 - Plastiky na průčelí
13 - Pohled na presbytář
12,15 - Půdorys kostela a kláštera
(K půdorysu v příloze 15: 1 - Hlavní oltář, 22 – Kazatelna, 23 - Náhrobek Jana
Václava Vratislava z Mitrovic, 24 - Kaple sv. Františka z Assisi, 25 - Kaple sv.
Anny, 28 - Sakristie
14,16 - Pohled do interiéru
15 - Náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic
4. LITERATURA
1. Augusta Pavel: Kniha o Praze 1, nakl. MILPO, Praha 1998
2. Hlavsa Václav: Praha očima staletí, Pražské veduty 1493-1870, Panorama, Praha
1984
3. Lankiš P. Benjamin: Farní a klášterní chrám Páně u sv. Jakuba v Praze,
představený kláštera i fary vlastním nákladem, Praha 1865
4. Líbal Dobroslav: Pražské gotické kostely, nakl. Antonín Kovanda, Praha 1946
5. Líbal Dobroslav, Líbal Patrik: Architektonické proměny Prahy v jedenácti
stoletích, Svoboda Servis, Praha 2000
6. Pavel Jakub: Praha, město uměleckých památek, Státní ústav památkové péče a
ochrany přírody, Praha 1960
7. Poche Emanuel: Kostel a klášter sv. Jakuba v Praze, nakl. B. Rupp, Praha 1942
8. Ravik Slavomír: Praha - město kostelů, Academia, Praha 1995
9. Staňková Jaroslava, Voděra Svatopluk: Praha gotická a barokní, Academia,
Praha 2001
10. Stefan Oldřich: Pražské kostely, knihtiskárna Legiografie, Praha 1936
11. Vlček Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy – Staré Město a Josefov,
Academia, Praha 1996
12. Vlček P., Sommer P., Foltýn D.: Encyklopedie českých klášterů, nakl. Libri,
Praha 1997
13. internet
| zpět |
FHG |