Mies van der Rohe:
Správní budova Bacardi
Rok: 2002
Účel: text k slavné stavbě slavného architekta pro předmět
Architektonická kompozice.
Úroveň: Stručně, ale výstižně zachycen architektův styl, a pár slov o
stavbě.
MIES VAN DER ROHE
27.3.1886 –17.8.1969
Ludvig Mies van der Rohe patří nepochybně k největším architektům 20.
století.
Mladý Mies přijal v roce 1908, po několika letech stavební praxe, místo u Petera
Behrense, u kterého tak poznává moderní techniku a účelové řešení průmyslových
staveb. Válečná léta 1914-18 trávil Mies v zákopech. Ve 20. letech byl
místopředsedou Werkbundu, v letech 1926-32 zastával funkci viceprezidenta a na
základě toho byl pověřen realizací projektu kolonie Wiessenhof u Stuttgartu. V
letech 1930-33 byl ředitelem Bauhausu v Desavě a v Berlíně. Od roku 1933 ho
nacistický zákaz moderní architektury nutí takřka k nečinnosti. Mies byl však
natolik charakterní, že se nepřizpůsobil požadavkům hitlerovské ,,kulturní"
politiky, roku 1937 emigroval a od 1938 žil v USA, kde se stal ředitelem katedry
architektury na nově založeném Illinoiském institutu technologie (I. I.T.) v
Chicagu.
Při své tvorbě vyšel z klasicistní tradice ~K. F. Schinkel (Perlsův dům v
Berlíně, 1911), byl ovlivněn neoplasticismem a expresionismem (nerealizované
návrhy skleněného mrakodrapu pro Berlín; 1920; první uplatnění Miesova požadavku
,,kost a kůže", tedy skeletové kostry a skleněného obalu). Ve 20. letech byl ráz
jeho tvorby blízký skupině De StijI (Památník R. Luxemburgové a K. Liebknechta v
Berlíně; 1926, 1933 zbourán) a postupně se blížil k funkcionalismu (návrh
administrativní stavby, v níž se poprvé objevují pásová okna; 1922). Roku 1927
organizoval výstavbu experimentálního funkcionalistického sídliště Weissenhof u
Stuttgartu, na němž se sám autorsky podílel. Po roce 1929 dospěl ke specifickému
modernímu klasicismu, založenému na přísně pravoúhlé racionální kompozici
jednoduchých prvků z vysoce kvalitních materiálů (převážně kombinace mramoru,
skla a kovu) a na koncepci kontinuálního prostoru ~zrušení nosné funkce stěn,
které pouze volně dělily jednotný prostor (pavilon na Mezinárodní výstavě v
Barceloně, 1929 – první Miesova realizace světové pověsti, zničen; vila
Tugendhat v Brně, 1929-30).
V době po druhé světové válce se Miesova architektura vyznačuje dosti jednotným
charakterem. Takřka všechny Miesovy stavby jsou budovány na pravoúhlé modulové
síti, která jim zajišťuje řád, jasné proporční vztahy a možnost užití
normovaných dílců. Budovy mají téměř vždy tvar kvádru, byť o různých proporcích
a s různě řešenými detaily, jsou symetrické a jejich velké prostory jsou jen
náznakově dělené lehkými příčkami. Konstrukce bývá ocelová nebo ocelí aspoň
obalená, přičemž velké skleněné plochy jsou vertikálně členěné nosníky o
I-profilu. Používá klasickou soustavu podpory a břemene (sloupy +deska ~antický,
resp. klasicistní vzor). U velkoprostorových staveb Mies zpravidla odsouvá
příslušenství do podzemí; i v tomto ohledu se tedy podobá klasicistům 16. až 18.
století. Významný je zejména kancelářský mrakodrap Seagram Building v New Yorku
(1954 - 58, s architektem P. Johnsonem), který se stal vzorovou stavbou
internacionálního stylu.
Ocelový skelete budov však musil být - na základě protipožárních předpisů -
obezděn nebo obetonován. Mies volil druhý způsob, přičemž konstrukci obalil
plochou ocelí. Závěsové stěny vyztužil svislými ocelovými nosníky o I-profilu, a
aby pilíře skeletu nebyly odlišné, připevnil takové nosníky také k nim. Tak se
vertikální členění nosníky o I-profilu stalo víceméně samostatným a u tohoto
architekta neobyčejně oblíbeným motivem. (Dlouho razil průkopnickou myšlenku, že
se stavební konstrukce nemá skrývat, ale naopak zviditelnit, neboť její řád je
nejúčelnějším a tedy i nejkrásnějším prvkem stavby.) Od té doby (1950) jsou
takřka všechny Miesovy stavby na svém zevnějšku takto řešeny.
K jeho výrokům totiž patří: „Hloupé na celé věci je to, že se většina architektů
snaží pokaždé vymyslet něco nového. Skutečně důležité je však zcela pomalé
rozvinutí formy.“ a „Nechci být zajímavý, chci být dobrý.“
SPRÁVNÍ BUDOVA BACARDI
Mexico City, 1958–61
Budova má dvě nadzemní podlaží a slouží administrativní činnosti. Je rozvržena
symetricky, a to na modulové síti 9,0 x 9,0 m; tvoří ji přesná geometrická forma
vyváže-ných proporcí. Jako konstrukční systém použil Ludwig Mies van der Rohe
svůj oblíbený skelet z kovových prvků o I-profilu.
První nadzemní podlaží zahrnuje prosklenou část recepce ukrytou pod stropní
deskou a obkládané prostory příslušenství umístěné na obě strany od centrální
části recepce.
Druhé nadzemní podlaží tvoří volný, kovem zarámovaný objem. Závěsové stěny jsou
vyztužené ocelovými I-nosníky a také předsazené sloupy jsou o I-profilu. Černě
natřené sloupy i výztuhy nejen vertikálně člení stavbu, ale i slouží jako clony
proti ostrému mexickému slunci.
Z celoprosklené recepce, která je plně v kontaktu s vnějším prostředím, vede
dvojice schodišť do prvního patra, administrativní plocha je tak s recepcí volně
propojena a vytváří nad ní galerii a příjemný společný prostor.
Po stranách prvního patra jsou lehkými příčkami vyděleny hygienické prostory a
malé kuchyňky. Nenosný charakter stěn je zdůrazněn tím, že nosné kovové sloupy
stojí samostatně před nimi.
Interiér je vybaven velice jednouše, nábytek si pro svoji stavbu navrhl sám Mies
van der Rohe.
Správní budovu Bacardi jsem si pro svoji práci vybral proto, že jsem byl
okouzlen a uchvácen její jednoduchostí a logičností, které z ní dělají opravdu
krásnou a výjimečnou budovu.
| zpět |
FHG |