Pentland Hills 1, 2, 3 - fotky

Pentland Hills je nevysoké pohoří (max 579m) táhnoucí se od jihu Edinburghu směrem na jihozápad, je snadno dosažitelné a dají se tam dělat příjemné výlety, i třeba dvoudenní přechod. Podél obou boků vedou silnice, sejíti na jednu z nich je otázka chvíle.

15.10-16.10.
V pátek jsem s oběma Honzama, nejlevnější whisky a nejlevnější kolou vyrazili do hor. Celý den bylo krásně, ale když už jsme k večeru vyráželi, začlo se smrákat a pršet. Od campusu jsme přes Currie, okolo Water of Leith došli do Balerna, a odtamtud již k Threipmuir Reservoiru. Za nějakou tu hodinu jsme byli pod horama a už za úplné tmy a deště jsme chodili mezi ovcemi, pastvinami, jezery, zídkami a farmami. Kus nad jezerem jsme postavili stan (pro 2-3 lidi, takže bylo celkem těsno) a za neustálého nočního deště (zatím největší tu, pak byla rozvodněná každá říčka i potok!) spokojeně spali.
Ráno pořád lilo, tak jsme vyráželi až k poledni. Nádhera - kopce porostlý vřesovištěma, jezera, potoky, výhled na Edinburgh, ovce všude, atd., atd.. Přesli jsme Black Hill, překonali pár kopců a jeden potok. Vřesoviště ale byla značně promáčená a po kopcích se váleli mraky, tak jsme se přes Currie zase vrátili. K večeru jsme už byli zpět a povedený výlet povedeně zapili.

30.10.
Za 14 dní v sobotu jsem znovu vyrazil do Pentland Hills. Tentokrát sám, brzy ráno jsem popojel do Balerna, a pak jsem si to štrádoval horami, vřesy, mlhami, po cestičkách i přes zídky a ostnaté ploty, asi 7h stále na JZ. Pohoda a klídek, nikde nikdo jen rozmáčený vřes a ovce. Az někde za Harperig Reservoirem jsem sešel na silnici a po kolena mokrej a špinavej začal stopovat a vracet se zpět. Už ale asi desáté auto mě vzalo - první stop v Británii!! Příjemná paní mě vzala do Currie, na campusu jsem pak byl hned.

5.3.
Znovu jsem do Pentland Hills vyrazil, když byly v zimě pod sněhem. V nížině žádnej sníh už nebyl, pod horami jen bahno a pár otalých fleků. Na horách ale bylo sněhu plno, když jsem se po neprošláplých cestách každým krokem bořil po kolena do sněhu, bylo to dost unavující, a sníh jsem si užíval až až!! Ale bylo tam krááásně, výborná bílá zimní atmosféra!!
Přešel jsem pohoří z Balerna, přes vyhlídku na Scald Law, do Nine Mile Burnu, odkud jsem se ještě přes pastviny vydal k Pillar Stones. Jsou u rozeklaného ďábelského kaňonu, který bych v těchto místech nečekal. Ten se musí překonat a na jeho hraně stojí obelisky, ale ne z jedno kusu, nýbrž z vyzděné z kamenů. Ale pohled na ně v pozadí s kaňonem a zasněženými horami byl úchvatný. Pak už jen pár mil do Penicuiku, a odtamtud nekonečná cesta městskými autobusy zpět.

Glasgow 1, 2 - fotky

Velkoměsto!! Pro člověka uvyklého Praze je Edinburgh v porovnání s Glasgow poklidné maloměstečko. V Glasgow jsou ulice plné lidi, život tepe, pěší zóny jsou přelidněné, žebráci a jiná individua na každém rohu!! Všude se staví jak o život, plno nových, velkých a moderních staveb, mezi tím občas něco staršího a tu a tam stavba "veleznámého" rodáka architekta Mackintoshe, z každé vyhlídky je vidět změt domů až na obzor. Některé čtvrtě jsou ale vyloženě nebezpečné, především v noci a místní dialekt je snad nejhorší ze všech skotských.
Edinburgh je poklidný město pro vyšší vrsty, s historií, je uhlazený, pěkný, u moře a na zvlněném terénu, ale trochu statický, bez vzrušení, a občas nudný. Glasgow je dělnický a přístavní megaměsto, plný nespokojených, utlačovaných a chudých nižších vrstev (který maj jako největší koníček fandění fotbalu a rozbíjení držek ostatním), vře to tam, žije, je tam bordel, chaos, vzruch a napětí!!  Oboje ma svoje dobrý a svoje špatný, pro turistu je jistě zajímavější Edinburgh, pro dlouhodobější pobyt nevím. Mě napětí a drsné a trochu nebezpečné prostředí baví víc, než čistota, pořádek a smetánka severu Zapadní Evropy...

19.-20.2.
V Glasdgow jsme se nejdříve podívali k "hradu", katedrále a nejstaršímu domu. Za katedrálou je úžasný hřbitov na kopci - Nekropole, odkud je výhled na město a především na pivovar Tennent's.
Peší zóny v centru jako Buchanan a Sauchiehall jsou neustále plné lidí a tepou životem. Obešli jsme Mackintoshovi stavby - School of Art a Willow tearooms a do Majáku (Light house) se před pátou dostali zadarmo. Město a život jsme si náramě užívali, pak zašli na pár piv do hospody a ještě do parku Glasgow Green. K večeru ale, hlavně ve čtvrtích dále od centra, se na povrch dere určitá obava. Po léta zakořeněné křivdy dělnického přístavního města, utlačovaného celá staletí jak Edinburghem, tak Londýnem, jsou hluboko zakořeněny v místních tvrdých, severem ošlehaných lidech i ulicích. Člověk se občas necítí jistě, pocit, že dělnické ztvrdlé ruce nemají daleko k noži a zachmuřené tváře ke zlobě, je místy příliš silný, zvlášť když člověk vidí na vlastní oči policejní zásah, a jediné co čte a slyší o Glasgow ve zprávách jsou přepadení a vraždy...
Ale konec popisu hrůz. Procházka kolem řeky Clyde překlenuté mnoha mosty a obestavěné moderními budovami včetně Kongresového centra a Science centre, návštěva parku Kelvin Grove a pocit Prahy na rušných ulicích nám daly další den zapomenout na nějakou tu chvílí nejistoty a napětí z temných zákoutí a podivných lidí.

4.-5.6.
Podruhé jsem se do Galsgow dostal s Jiřím. Syrové velkoměsto jsme procházeli podél řeky a vychutnávali si nové architektonické výtvory - bytovky, administračky, konferenční centrum, atd. Nakonec jsme skončili v Science centru, což je muzeum o vědě zaměřené na děti, kde si jde se vším hrát. Tak jsme si tam hráli a vše zkoušeli přes 2 hodiny, až nás to hrozně znavilo. Rozlučková párty (kamarádek, co už odlétali domu) byla ale stejně celá taková unavená, tak to zas tolik nevadilo.
Druhý den jsme již jen krátce prošli hlavní centrum, pěší zóny a Mackintoshovi stavby, a jeli domů.



Nottingham - fotky

V pondělí 21.3. jsem letěl domů do Prahy, bohužel tehdy ještě EasyJetem s 8mi hodinovým přestupem na letišti Nottingham East Midlands. Nechtělo se mi čekat na letišti, které je tam navíc dost malé, tak jsem se vydal autobusem do nedalekého města Nottingham. Prošel jsem hlavní naměstí, poobědval u kanálu a prošel muzeum pod hradem. Vyfotil jsem sochu Robina Hooda, kterým celé město žije, a na hradě zkouknul expozice obrazů, které tam mají vystavené. Vše bylo díky všednímu dni mimo sezónu zadarmo. 
Pak jsem se ještě vydal k hřbitovu na severu, velkému obchoďáku a ke sportovní hale, ale to již nic zajímavého nebylo. Následoval odjezd na letiště a návrat do matičky Prahy.



Stirling - fotky

V úterý 24.6. byly prázdniny, tak jsem se vydal do Stirlingu. Zrovna se po několika dnech udělalo krásně, svítilo slunce a bylo vedro. Prošel jsem staré město, hrad hodně podobný Edinburskému, kde jsem poslouchal výklad průvodce. Pak jsem se vydal k asi 3km vzdálenému památníku Williama Wallce. Je to obrovská věž na kopci s expozicema o něm a z vrchu nádherný výhled na hory v dálce, město, klikatící se řeku, široké údolí a záliv moře, nádhera! Podobné úžasné výhledy jsou i z hradu. Navrátil jsem se do města a tam jsem v hospodě PIVO spláchnul sucho v krku točenou Plzní a jel zpět. Stirling je velmi příjemné historické městečko v úžasném prostředí.

Ostrov Arran - fotky

Ve čtvrtek 26.5. večer jsem jel na noc do Glasgow, prošel si večerem žijící ulice plné klubů a přespal u Jáji. Druhý den jsme brzy ráno vyrazili na nedaleký ostrůvek Arran pověstný svojí krásou a pestrostí přírody, prý Skotsko v miniatuře...
Dopoledne jsme tam lodí dojeli, ale strmé hory se schovávaly v mracích a poprchávalo. Zdálo se, že se to roztrhne, tak jsme vyrazili na nejvyšší horu Goatfell (874m). Jsou to asi dvě hodiny slušnýho stoupání, pro nás navíc v dešti, který se spustil. Cestou jsme hned u cesty potkali 2 jeleny. Nahoře jsme šli už v hustých mracích, že nebylo vidět takřka nic, natož výhled na ostatní ostrovy, celé Skotsko a pobreží Irska.
Byla pěkná zima, tak jsme hned pokračovali, jinou cestou po jakémsi strmém hřebeni, ze kterého jinak musely být také nádherné výhledy. Nás zatím ale jen silný vítr bičoval deštěm a vidět nebylo nic. Až když jsme sklesali do údolí a vyšli z mraků, tak se rozevřel pohled na krásné zelené údolí končící u moře, super!!
Dostopovali jsme na sever do Lochranzy, kde jsme celý mokří a pokřehlí přespali raději v hostelu (tedy v B&B usmlouvané bez breakfast za cenu hostelu, protože v hostelu bylo plno).
Lochranza je pěkná vesnička u zátoky, s hradem a destilerií, ráno jsme ji prošli a vyrazili na výlet údolími. Zas se rozpršelo a šli jsme proti silnému větru. Třetinu energie zpotřebovavala chůze proti větru, třetinu vyškubávání bot z lepivého bahna, mokřadů a rozmáčených vřesů a na postup vpřed tedy již moc nezbývalo, šli jsme pomalu a bylo to vyčerpávající. Stoupali jsme podél říčky, cestou museli přecházet rozvodněné potoky přitékající z boku, což znamenalo se škrábat stovky metrů do stráně a hledat místo, kde se dá potok přejít. Pak přeskakovat s těžkým batohem na zádech po kluzkých kamenech hektolitry rozbouřené ledové vody a zas se vrátit na cestu. Byly to snad nejhorší podmínky, co jsem kdy kde vůbec zažil!!
Takto jsme se vyškrábali k jezírku v horách, přes sedlo se přehoupli do dalšího údolí a tím šli dolu k pobřeží. Krajina a příroda je na ostrově ale evidentně nádherná, i když mi ji viděli jen zřídkakdy, škoda.
Pršelo stále, tak jsme se rozhodli pobyt na ostrově zkrátit a do Glasgow se vrátili už v sobotu večer. Ale chození v horách jsme si užili bohatě a byl jsem unavenej, jak kdybychom tam byli týden!! Deště, mlhy a větru jsme si taky užili náležitě!!
Stop byl opět neuvěřitelnej, ze tří pokusů jsme jeli 2krát prvním autem, na který jsme mávli a jednou druhým, neboť do prvního bychom se nevešli :)



Union Canal a Forth and Clyde Canal- fotky

Forth and Clyde Canal se stvěl v druhé polovině 18. století jako vodní cesta spojující Firth of Fort a Firth of Clyde, resp. Falkirk a Glasgow. Je to vcelku široký kanál s několika zdymadly. Ve 20. letech 19. století byl postaven Union Canal, spojující Falkirk s Edinburghem. Byl postaven kvůli snadné dopravě uhlí, je užší a bez zdymadel, tudíž na mnoha viaduktech a také vede dvěma tunely. Je také o mnoho metrů výše, než Forth and Clyde Canal, proto bylo ve Falkirku v roce 2000 vystaveno "zdymadlo" Falkirk Wheel, jakýsi výtah na lodě, který se stal technickou atrakcí. Podél obou kanálu vede příjemná stezka.
Ve čtvrtek 23.6. jsem vyrazil na kole do Glasgow, odvážel jsem ho tam Janě, které jsem ho prodal. Jel jsem podél Union kanálu do Falkirku, cestou je Linlightgow, městečko se zbytky velkého paláce a s pěkným kostelem. Dopoledne bylo zataženo, ale postupně se počasí zlepšovalo a svítilo slunce, až jsem se drsně spálil. Avšak také stále foukal silný protivítr, takže šlapání byla dost dřina. Ale dobrá projížďka po rovině, podél vody, přes akvadukty a tunelama!!
Ve Falkirku jsem sledoval "Falkirkské kolo", otočný výtah pro lodě. Je to technický šperk navíc architektonicky velice dobře ztvárněný, a je to lákadlo pro turisty. Kolo se zrovna otáčelo, když jsem tam obědval, docela se mi to líbilo. Podél Forth and Clyde kanálu jsem pak dojel do Glasgow, tam už to ale není tak malebné, jako podél Union kanálu a motat se velkým městem také není moc zábavné. Celá projížďka byla asi 55 mil, jel jsem to s přestávkama 6h. Zpátky jsem jel autobusem.