Skotskem v zimě - fotky
(Loch Lomond, Loch Awe, Oban, Fort William, Ben Nevis, ostrov Skye, Falls of Measach, Beinn Dearg, Inverness, Loch Ness, Aviemore, Glenmore)

V úterý 25.1. ráno jsme se v půjčovně na letišti dostali trochu do trablí kvůli kreditním kartám, nedostatkům peněz a velkým zálohám, až to vypadalo, že nikam nepojedem. Nakonec jsme museli sáhnout do kapsy trochu hlouběji, než jsme plánovali, a změnit půjčovnu, ale šťastně jsme nakonec vyjeli. Osedlali jsme Renault Megane, naložili ho po střechu a vyjeli směr Glasgow. Bylo nás pět - 4 čeští chlapci a jedna kanaďanka...
Skotskou průmyslovou metropoli jsme projeli vcuku letu a už si to hnali do Highlands. První zastávka byla u malebného jezera Loch Lomond již mezi horami. První den byl jen takový popojížděcí, přes hory, okolo fjordu Loch Fyne a jezera Loch Awe, všude focení - krásné odrazy v naprosto klidné hladině a hory se zasněženými vrcholky!! K večeru jsme přijeli do přístavu Oban, vyšli nad město k amfiteátru, a pak pojedli. Již za noci jsme dojeli do Fort Wiliamu, turistické základny pod Ben Nevisem. Odtamtud jsme popojeli na parkoviště, odkud se chodí na vrchol a tam s radostí našli otevřené, prostorné, vytápěné a čisté WC. Po pár vodkách s džusem jsme na podlaze spokojeně usnuli.
V 7 jsme byli vzbuzeni a nekompromisně vyhnáni uklizečkou :)) Za svítání jsme se najedli, a pak se vydali sdolat nejvyšší vrchol Británie. Šlo se travou mezi ovcemi k jezírku. Pak další stoupání, už kamením a přibývajícím sněhem. Den se vydařil a obloha byla naprosto jasná. Po 5h stoupání jsme dorazili na vrchol, kde už zcela vládla zima a sníh. Ben Nevis, 1343m n. m., rozhled nádherný!! Trek v zimním období má rozhodně také něco do sebe!!
Pak jsme seběhli dolu a vydali se na ostrov Skye. Těsně před ním jsme jeli okolo Eilean Donan Castle, nejkrásnějšího skotského hradu, bohužel již za tmy. Ostrov Skye je jediný skotský ostrov, kam se dá dojet po mostě. Ještě za noci jsme se vydali po uzké silničce pro jedno auto směr na Elgol, kde jsme přespali.
Skotské ostrovy jsou nadherné!! Přímo z moře vybíhají strmá skaliska hor až do 1000m, mezi nimi jsou krásná údolí s promáčenými vřesovišti a tu a tam roztroušené vesničky. Bylo zataženo a občas mžilo, ale jinak snad na ostrovech ani není. Mrazy ze začátku ledna minuli, takže i když výhledy byly omezené mraky, byla pohoda. Projížděli jsme ostrov, udělali jednu procházku údolím do hor a druhou okolo strže s vodopádem k moři. A večer zašli do hlavního města ostrova Portree na vyhlášené (a vskutku výborné, čerstvé a obrovské) fish & chips.
Večer jsme ostrov opustili a přesunuli se po západním pobřeží k vodopádům Falls of Measach, cestou jsme málem přejeli několik jelenů, kterých je tam všude plno.
Ráno jsme si prohlídly vodopády, které hučí hluboko pod nohama v úzké a hluboké rokli. Viděli vcelku zblízka tři jeleny a vydali se na trip směrem na Beinn Dearg. Šlo se mokřadama a mžilo, ti méně vybavení byli po chvíli dost mokří. Cesta zmizela, tak jsme se vydali do mraků jen tak po čuchu. Čím výše jsme byli, tim více pršelo a foukal studený vítr. Na vrchol, který nevíme, jak se jmenoval a jak je vysoko, jsem v nepřízni počasí nakonec vylezl jen já a Honza L. Moc toho vidět nebylo :))
Cestou do Invernessu se při sušení svršků stalo auto vcelku hodně smradlavou pojízdnou saunou. A od té doby smrad v autě už jen přibýval, protože rozkaz zněl jasně: vzít si minimum věcí, ať se to do auta vejde. A pot a zapařený mokrý ponožky moc nevoněj...
Inverness je překvapivě velké město s hradem. Pojedli jsme a spaní našli kus od jezera Loch Ness. Noc byla jasná a ve vnitrozemí je chladněji, tak jsme se ráno probudili na jinovatce (3 spali vždy ve stanu, 2 v autě).
Sjeli jsme k Loch Ness a v Drumnadrochitu obdivovali Urquhart Castle a sochu lochnesky. Pak jsme se vydali na výšlap na horu Mhonaidh nad jezerem. Tentokrát ale ve slunném a teplém počasí, a než jsme do 700m vylezli, pěkně jsme se zapotili. Ze shora byl krasný výhled na úzke a nekonečně dlouhé Loch Ness a na druhou stranu na zasněžené severozápadní Highlands a mnohá další jezera.
Večer jsme ještě přejeli do Aviemore, podhorského střediska. Přespali jsme v lese, a to už mi bylo k ránu poprvé fakt chladno!! Čekala nás procházka v Glenmore Forest Parku údolím s přestarými borovicemi, mezi dvěma jezery. Pak jsme se ještě na konci údolí stavili u největšího skotského lyžařského střediska Cairn Gorm, ale byla to bída - skoro žádnej sníh, a fungovala tak sedmina areálu.
Pak už jsme to vzali zostra na jih a přes Perth a Forth Road Bridge byli zanedlouho v Edinburghu.
Neděle 30.1. večer, a Higlands už jen ve vzpomínkách. Moc jsem od toho nečekal, ale jsem Skotskem unešen!! Hory a příroda jsou tam nádherný a už mi vrtá v hlavě, kam příště... ;))

Jaro v Británii - fotky
(Londýn, Stonehenge, Salisbury, White Horse, Avebury, Swindon, Wales, Caernarfon, Snowdon, Conwy, Lake District, Windermere, Langdale, Ambleside, Ullswater, Melrose)

31.3. dosedlo k ránu letadlo EasyJet na letištní plochu v Londýně Stanstedu a můj párdenní velikonoční pobyt v ČR skončil. Ale prázdniny ještě ne. Na nádraží jsem se sešel s Vráťou a Jiřím a vydali se prozkoumávat to město měst - Londýn.

LONDON
První den ve městě nad Temží mživý byl, obešli jsme Westminster Cathedral, Westminster Abbey, Parlament s Big Benem, obdivovali London Eye (130-metrové 'ruské' kolo), zkoukli Downing street, Trafalgar Square, Picadilly Circus a skončili v Sohu. V Chinatownu pozřeli čínskou večeři, na živé Londýnské pěší zóně popili pivo a dojeli do našeho levného hostelu (za 14£,  v ulici Torquay street, u stanice metra Royal Oak ). Pokoj jsme měli jen pro nás, a byl i s příslušenstvím a kuchyňkou. 3 stanice metra od centra, ve čtvrti s neuvěřitelně levnými fastfoody, skvělé žranice, kebaby, burgry, chipsy, atakdále!!
Zbylé 3 dny bylo jasno a vedro. Narváni v první řadě u plotu jsme viděli střídání stráží u Buckinghamského paláce, byli u poledníku v Greenwichi, bezřidičovou nadzemkou projeli a pěšmo prošli Doky (Docklands - přístavní oblast starých doků se proměňuje v luxusní residenční a administrativní čtvrť protkanou mnoha kanály, jedno z největších stavenišť světa, moderní architektura, ...), koukli na bariéry proti přílivu na Temži, navštívili Tower s Beefeaterama, přešli Tower Bridge a i ho viděli zvednutý, když pod ním protahovali vojenskou loď. Samozřejmě byli v St. Paul Cathedral, i v nedalekém City u Lloydovi pojišťtovny a dalších mrakodrapů, váleli se v Hyde parku, v neděli dopoledne se usmívali vášnivým rečníkům na Speaker's Corner, prošli Oxford Street a v British muzeu obdivovali, co Britové nakradli po celém světě (mraky mumií, antické sochy, sousoší, celé paláce, atd., atd.). Zkrátka obešli skoro všechny památky.
To nejkrásnější na Londýně je ale život v ulicích, město je obrovské, lidí všude davy, krásně to žije, všude to však vypadá trochu jinak, vše má svoji atmosféru a svého ducha. Každý večer jsme vyráželi do okolí Soha a Leicester square popít pivo v hospodě či na ulici a koukat na lidi, super, v Londýně bych mohl klidně chvíli žít a pracovat...

JIŽNÍ ANGLIE
Za nedělního stmívání jsme autobusem opustili (jen s Vráťou, Jiří se vrátil pracovat) Londýn a dojeli do jihoanglického Ringwoodu. V milé restauraci jsme si dali pivo, v příjemném fastfoodu spokli cheesburger a už za vesnicí stavěli stan a usínali.
Další den začlo naše velké stopařské putování, nejdřív pár památek středojihu Anglie - Salisbury (katedrála), Stonehenge (kameny, kus dál hrobky), White Horse (před 3000 lety pravěký člověk vyškrabal do bílé skály kresbu obrovského koně, cca 30m. Od 17. st. pak lidi co 60 let v okolí vytvářejí nové, už je jich tam asi 8) a Avebury (kameny - kruh a avenue) + Silbury Hill + West Kennett Long Barrow (prehistorické hrobky). Vše jsme v klidu shlédli, a pak dojeli do Swindonu k dálnici vedoucí na západ. Až na pár deštíků bylo celkem pěkně.

WALES
Po dálnici jsme se snadno dostali do Walesu a vnitrozemím jeli na sever. Již žádná jihoanglická placka, ale hory, lesy, pastviny s ovcemi a jehňaty a milý, vstřícný a neskutečně hrdý welšký lid!! Přes městečka jako Brecon a Machynlleth a nádherným narodním parkem Snowdonia jsme dojeli na sever Walesu, do bašty welšanů, kde welština je slyšet z každého koutu a nechuť k angličanům je hmatatelná. V hospodách se mluví jen chrchlavou welštinou, a když člověk promluví anglicky, koukaj na něj nedůvěřivě.
Dvě noci jsme spali přímo v centru Caernarfonu, nedaleko obrovského hradu (prý není pěknej, postavili ho totiž angličani, aby se jim snáze podroboval Wales) a udělali si výlet na Snowdon (1085m), nejvyšší horu Anglie a Walesu. Uz předtím nás párkrát potkalo krupobití a dešťové přeháňky, teď navíc hora zřejmě chtěla dostát svému jménu, a na vrcholu na nás seslala krutou sněhovou vichřici. I přesto jsme ji ale sdolali. Sněhové přeháňky pak byly celý den, ale mraky se vždy občas roztrhly a bylo vidět do dáli, nádhera. Toť naše chození v Snowdonii.
Přes další historické město s hradem, Conwy, jsme pokračovali po pobřeží, a pak Wales opustili.

STOPAŘSKÉ INTERMEZZO
Ačkoli jsme byli dva kluci s batohama jako krávy, tak se jelo zázračně snadno, rychle, všude, a dá se říct, že nám vše vyšlo na 120%. Do 20 minut jsme vždy jeli, lidi si povídali, pomáhali, radili, kvůli nám si zajížděli a měnili cestu, párkrát nás vzali, dřív než jsme vůbec začli stopovat, farmář nás nechal přespat na své krásné zahrádce, jedna paní nám dala podrobnou mapu Lake Districtu, apod. Prostě super, snadné a rychlé, brali i za deště, tmy, chůze, starý, mladý, muži, ženy, holky, chlapci, mikroauta, limuzíny v kůži, dodávky i kamion.
Byl jsem trochu skeptickej, jak budem stíhat ujet takovou dálku, ale naprosto to předčilo veškerá má očekávání. Jeli jsme 29 vozidly a ujeli 673mil, tj. 1083km. A také jsme si procvičili angličtinu všech dialektů a výslovnosti.

LAKE DISTRICT
Největší národní park Británie. Krásné hory a, kdo by to byl řek, všude plno jezer. Nádhera. A navíc my tam strávili 3 dny za sebou bez deště, což se na západním pobřeží Británie stane jen zřídkakdy, natož ve vlhkém Lake Districtu při dubnovém počasí!!
Od městečka a stejnojmenného jezera Windermere jsme vyrazili okolo vodopádu Skelwith malebným udolím do Little Langdale a přes sedlo se přehoupli do Great Langdale, kde jsme spali v kempu. Jižní část Lake Districtu je prý nejdramatičtější a tudíž nejkrásnější. Další den jsme strávili šplháním k a obcházení Langdale Pikes, strmých a rozeklaných vrcholků, na jejichž úbočích se všude pasou ovce. K večeru jsme pak přejeli do Ambleside, odkud jsme druhý den uskutečnili přechod (asi 13km vodorovně a 2000m prevýšení) s plnou polní po hřebeni přes Fairfield k Ullswater. Klidnější to jezero, ne tolik navštěvované, ale také kouzelné. Nádherný to kraj!!

Do Edinbury už zbývalo jen něco málo přes 100 mil, které jsme si rozděli zastávkou u polorozpadlého opatství v Melrose. A tak, ve středu 13.4. naše putování skončilo "doma", na prosluněném campuse v bytě zasviněném od pričmoudlíků, co tam měsíc kralovali...

Východní Skotsko s rodiči - fotky
(St. Andrews, Arbroath, Dunottar Castle, Aberdeen, Portnockie, Portsoy, Banff, Crovie, Glenmore, hrady (Kildrummy, Huntly, Brodie, ...), destilérie (Glenfiddich, Glen Grant), Elgin)

Rodiče za mnou přiletěli v sobotu 7.5., na campusu jsem jim zamluvil pěkný pokoj a každý den, co byli v Edinburghu, jsme zašli na jedno pivo do Unie. V neděli se konala prohlídka města, kterým se prohnal maraton s asi 6000 běžci. Další den, v pondělí 9., se pučeným autem už jelo se na sever.
Přes historický St. Andrews, který je kolébkou golfu, a kde je samozřejmě nejstarší hřiště na světě, a také stará univerzita, hrad a rozbořená katedrála. Po východním pobřeží jsem pokračovali dále přes rybářská přístavní městečka jako Arbroath k Dunnottar Castlu, hradu na vysoké skále uprostřed moře. K večeru jsme se stavili v žulovém městě a obrovském přístavu Aberdeen, a pak už to vzali přímo na sever do zapadlé rybářské vesničky Portnockie, asi 50 mil východně od Invernessu. Tam jsem měli zamluvený domeček s mnoha pokoji a kvalitni video kolekcí, takže večery byly strávené u filmů ze skotského prostředí jako Trainspotting a Statečné Srdce.
První den jsem prošli vísku a kochali se rozeklaným pobřežím, kde jedna skála je podemletá tak, že tvoří most. Zbytek dne jsme prozkoumávali blízké i vzdálenější okolí, tolik rybářských přístavů (Cullen, Portsoy, Banff, Macduff, Crovie, Buckie) jsem snad za svůj život ještě neviděl!! Na rozptýlení byla hodinová prohlídka akvária se skotskou mořskou faunou a florou včetně účasti při krmení ryb a návštěva hradních sídel Duff Housu a Delgatie Castlu.
Druhý den jsme vyjeli do údolí pod ještě stále zasněženým masívem Cairn Gorm a prošli část Glenmore Forrest parku, kde už jsem byl v zimě. Koukli jsem opět k lyžařskému středisku a cestou zpět se stavili u hradu, destilérie a fotili skotský chlupatý skot.
Třetí den byl asi nejzajímavější. Jelikož jsme byli v oblasti hojné výroby skotské whiskey, tak jsme se vydali do jedné z mnoha destilerií - Glen Grant, 2. největší výrobce ve Skotsku. Ukecanej strarej chlápek zpestřoval podrobný výklad o výrobě různými vtípky a na konci byla ochutnávka.
Hned poté jsme se v Duftownu stavili v další destilerii, tentokráte Glenfiddich, zase prohlídka a zase ochutnávka. Glenffidich je největší výrobce ve Skotsku, ale především je stále v soukromých rukou rodiny zakladatele, na všechny fáze výroby používají vodu z nedalekého potoka a veškerá výroba, i plnění do lahví, a především nechávání whiskey uležet, se odehrává tam na jednom místě. Unikát!
Dvě ochutnávky již byly dost a povídání stále stejné, tak jsme začali systematicky objíždět hrady. Viděli jsme 4 - Kildrummy, Leith Hall, ... Skončili jsme v Huntly, kde jsme si pak ve vsi v indické restauraci dali výbornou večeři.
Tím pro mě výlet skončil, další den, pátek 13.5., byl již jen čas se cestou do Invernesu stavit u rozpadlé katedrály (Elgin) a dalšího hradu (Brodie) a busem se vrátit do Edinburghu. Na další putovaní na vzdálenější sever a západ jsem již neměl čas :(, rodičové pokračovali sami.

        
 

Cesta na severozápad - fotky
(Inverness, Loch Ness, Portmahomack, Glenmorangie Dunrobin Castle, Wick, Noss Head, Sinclair Castle, Duncansby Head, Strathy Point, pláže, Durness, Kylesku, Old Man of Stoer, Loch Assynt, Redpoint, Loch Maree, Torridon, Eilean Donan Castle, Glen Coe)

V pátek 17.6. jsme půjčili auto a vydali se na 5 dní na samý sever Skotska. Malá zastávka byla v Invernessu a u Loch Ness, a pak jsme již podél východního pobřeží jeli na sever. Před Alnessem jsem si udělali procházku k pár metrů široké, ale asi 35m hluboké, rokli s hučícím potokem dole. Stan jsme pak večer stavěli na poloostrově s majákem Tarbat Ness, nedaleko Portmahomacku. Všude rozeklané útesy, šplouchající moře, malé vesničky, vřesy, žlutě kvetoucí a po kokosu vonící keře, hory v oparu odrážející se v moři a úžasnej klid!
Druhý den jsme začli ve slavné destilerii Glenmorangie v Tainu. Byly na prohlídce a ochutnávce, a pak pokračovali dál. U Golspie jsme vylezli za příšerného vedra na kopec Ben Bhraggie s megalomanským památníkem vévody ze Sutherlandu. O kus dál je Dunrobin Castle, s 187 pokoji největší budova v Highlands, v krasné zahradě na břehu moře.
Cestou dál je plno prehistorických míst, my se stavovali na "hoře s tisíci stojícimi kameny" (uprostřed pastvin je les mnoha asi 25cm vysokých kamenů jeden vedle druhého) a u kruhové mohyly. Ve Wicku jsme si dali kafe a z Noss Head vyrazili k hradu Sinclair. Na vrstevnatých útesech vysoko nad mořem tam stojí zbytky hradu a okolo jsou omleté skalnaté jehly. Nejseverovýchodnější cíp skotské pevniny je Duncansby Head, od majáku se jde kus po pastvinách na kraj útesu, odkud je vyhlídka na dvě omleté špicaté skály vyčnívající z moře. A všude ve skalách sedí plno ptáků, kteří řvou, a jejich trus smrdí.
V noci u zátoky Dunnet Bay se poprvé ozvali midges - malý, bolestivě kousající, hmyz, kterého se nejde nijak zbavit. Šli jsme spát ve 12, ale slunce stale nezapadalo, krásné polární dny s věčným světlem!
Po severním pobřeží, okolo větrných, ale i jaderné elektrárny, jsme jeli na západ. Stavili se na Strathy Pointu a po jednopruhé silnici s místama na vyhýbání mířili do Durnessu. Vysoké útesy se střídali s nádhernými plážemi s jemným pískem (jen teplota vody neodpovídala španělským letoviskům, kterým jakoby to z oka vypadlo; jedině Jiří se nezalekl a vykoupal se), všude zátoky, ostrovy a ostůvky a vysoké hory na dohled. Nádherná příroda, užasné barvy a stále slunce a vedro. V Durnessu jsme koukli do jeskyně Smoo Cave, do které stropem padá mohutný vodopád a pak již začali mířit na jih. Západní pobřeží je pestřejší než východní, ostrůvků a nečekaných zátok a jezer je tam mnohem víc, ale také midges, které na některých místech byli naprosto nesnesitelné. Naštěstí jen k večeru a poblíž lesů.
Další den jsem z hlavní silnice udělali vyjížďku na poloostrov k Point of Stoer, odkud se jde po útesech asi hodinu k Old man of Stoer, což je skalní jehla v moří, po níž zrovna lezli horolezci. Všude zas plno ptactva ve skalách a taky tuleni v moři. Přes Lochinver jsem jeli k jezeru Loch Assynt, kde je na ostrůvku zřícenina hradu Ardvreck Castle. Projeli jsme dalších mnoho mil po úzkých silničkách po krásnem pobřeží přes Ullapool, do Gairlochu, za kterým jsme odbočili k pláži Redpoint. Tam jsme si dali při západu slunce piva a pak blaženě usnuli.
Poslední den jsme u nádherného jezera Loch Maree navštívili Victoria Falls, toho času zasypané zlámanými stromy. Krasným údolím Torridon a opuštěnými horami jsme pak po mnoha stovkách mil opět dojeli na pořádnou silnici (vedoucí ze Skye). Tam jsme vyfotili nejvíce fotografovaný hrad ve Skotsku, Eilean Donan Castle, a pak již po silnici s výhledy na Loch Garry dojeli do Fort Williamu.
Chvíli strávili u Neptunova schodiště, což je soustava 10ti zdymadel na Caledonian kanálu, ale hlavně se najedli. Nadherným udolím Glen Coe se třemi typickými kuželovými horami Tři Sestry jsme opouštěli Highlands. Ještě jsme se připlížili k jelenům a udělali pár fotek, a pak už jen cesta zpět do Edinburghu. 21.6.